kap. 81 - 90

05.03.2013 22:55

 

Kapitola 81

„Myslel som, že sa pôjdeš porozprávať s Grangerovou.“

A to si Draco myslel, že Blaise ani len nevie, kde je knižnica.

Pondelok by vo svojej úbohej nádhere nikdy nebol úplný bez hádavého Blaisa strkajúceho nos tam, kam nepatrí. Ale Draco už prišiel na kĺb Blaisovým otravným sklonom. Kvôli tomu to mal Blaise také ľahké pri získavaní väčšiny dievčat - pretože chápal ako myslia a svojím vlastným vypočítavým a využívajúcim spôsobom bol dosť vnímavý na to ako cítia.

Inými slovami: Blaise bol taká baba.

Ale Draco si prial, aby mal tiež trochu toho talentu. Možno by potom mohol prísť na to, ako si to u Hermiony vylepšiť.

Tiež si prial, aby existovala možnosť ako zaraziť Blaisovu vnímavosť. Draco nebol dievča a naozaj si prial, aby už Blaise prestal s tým kecami od srdca. „Snažil som sa,“ zamrmlal Draco na Blaisa, ktorý sa stále na neho pozeral s očakávaním.

„Očividne nie dosť.“

Keďže už mal toho plné zuby, Draco odhodil brko - aj keď nie dosť prudko, aby si to niekto naozaj všimol - a zaškeril sa. „Do pekla, Blaise! Keď sa nechce so mnou rozprávať, či byť v mojej blízkosti, nemôžem ju do čerta prinútiť! Má dobré dôvody cítiť sa tak ako sa cíti, takže ma už nechaj na pokoji!“

Blaise sa tváril nezaujato. „Samozrejme, že má. Si extrémny egocentrik s hlavou zastrčenou vo vlastnej prdeli. Ale ona je namyslená mrcha, takže si myslím, že k sebe skutočne dokonale pasujete.“

Draco pocítil čudné nutkanie zasmiať sa napriek tomu, že sa vôbec nebavil. Zdalo sa, že to Blaisovi naozaj nedochádza. „Prečo mi toto stále robíš? Nestane sa to.“

„Nuž, dobre, možno potom nebudete šťastne žiť a mať deti a to všetko, ale myslel som si, že by ste sa možno uspokojili s niečím menším?“

„Menším?“ zopakoval Draco.

Blaise pokrčil plecami. „Áno, vieš. Dostať trochu z toho sexuálneho napätia zo svojho systému?“

„Sexuálneho napätia?“ Ach, toto bude dobré, však? Prinajmenšom, keď zistíte, že chcete siahnuť do svojho ucha, aby ste zovreli svoj mozog a stisli ho naozaj pevne, tak aby začal krvácať oveľa rýchlejšie.

Uvažoval, či sa môže kniha z knižnice použiť ako smrtiaca zbraň. Mohla by s dostatočne kolmou silou. Alebo by Draco mohol 'náhodou' pustiť jeden z tých obrovských starovekých zväzkov, ktoré tu jediné mohli poletovať, na Blaisovu hlavu. Ľudia by mu uverili, keby to nazval nehodou. Dokonca aj keby mu neverili, iste by mali pochopenie.

„Niekto na teba použil opakujúce sa kúzlo?“ mračil sa podráždene Blaise. „Musíš si uvedomovať to napätie. Je také husté, že ho môžeš krájať nožom. Myslím, že by si ju mal dostať do postele. To by sa za niečo mohlo počítať, však?“

„Ako si to ty urobil s Tracey Davisovou?“ Draco naozaj nemal v úmysle znieť tak uštipačne.

Blaisove pery sa stenčili, keď zjavne bojoval s mrzutosťou. „Tracey a ja sa nemôžeme porovnávať s vami dvoma. Len ti ponúkam pomoc nájsť cestu do Grangerovej postele. Potom je to na tebe.“

Ach, tá irónia! „Nie, vďaka,“ riekol Draco. „Cením si tú ponuku, ale... nie, vďaka.“

„'Nie' neprichádza do úvahy,“ riekol Blaise, nasadiac si tvrdošijný výraz.

„Nie, ja...“ Draco si vzdychol a stíšil hlas. „Naozaj s týmto nepotrebujem tvoju pomoc, dobre?“

„Čo myslíš tým, že 'nepotrebuješ'? Kebyže nič neurobíš..., iba ak si už...“ Blaisov hlas zmĺkol a na pár sekúnd sa tváril dosť komicky, ústa otvorené ako ryba. „Ty už si, však? Už si spal s Grangerovou?“

„Skvelé, Blaise. Naozaj brilantné. Len to vykrič, prečo nie?“ zamrmlal Draco, obzerajúc sa, či ich niekto začul. Posledná vec, čo potreboval, bol Potter, aby našiel dôvod zmlátiť ho. Alebo o ňom fantazírovať. Čokoľvek, čo by viedlo k popleteniu jeho hlavy.

Homosexuálne vtipy o Potterovi asi nikdy nezostarnú.

Potom stuhol. Ani nie dve knižnice ďalej stál Theo chrbtom k nim, zrejme čítal nejakú knihu. Ibaže nemohol nepočuť ten nie príliš ohľaduplný výbuch a stál veľmi, veľmi nehybne.

Hneď na to sa Draco pokúsil predstaviť si byť v Theovej koži a prišlo mu zle od žalúdka. Kopol Blaisa, ktorý bol stále príliš ohromený, aby vôbec reagoval na bolesť. „Teraz si tomu dal!“ zasyčal, kývnuc smerom k Theovi.

Blaise pomaly zažmurkal a potom sa pozrel nahor, tiež trochu zbledol. „Nuž, má to význam iba ak si skutočne...“ Hlas sa mu stratil pri Dracovom pohľade. „Bol som len prekvapený,“ zamrmlal, pozrúc sa nadol.

Draco neodpovedal, ale namiesto toho sledoval Thea, ktorý stál niekoľko sekúnd bez pohnutia predtým než pomaly a opatrne vložil tú knihu späť na policu a strnulo odkráčal preč.

„Naozaj si?“ spýtal sa Blaise znova.

Draco mrzuto zavrčal a prešiel si rukou po tvári. „Áno, do čerta. Prestal by si o tom hovoriť?“

„Nie! To je ohromné! Kedy sa to stalo? Prečo si mi to nepovedal?“ Blaise nasadil svoj výraz zraneného šteniatka, o ktorom si bol Draco istý, že robí so ženami zázraky.

Našťastie on bol imúnny.

„Mohol by si stíšiť hlas?“ zasyčal. „Nebola to taká veľká vec a nie je to tvoja starosť!“

Blaise sa prinútil máličko stíšiť hlas. „Sme priatelia... od priateľov sa čaká, že si také veci povedia. Je medzi vami niečo teraz?“

„Nie.“

„Takže...“ zdalo sa, že to Blaise pomaly trávi. „Mali si jednorazovku a potom ťa odkopla?“

Draco sa zamračil, nepáčilo sa mu, ako o tom hovorí Blaise. „Museli by sme byť spolu, aby ma odkopla.“

Blaise strelil po Dracovi pohľadom, ktorý jasne hovoril o tom, kam si môže strčiť svoju sémantiku.

„Kto hovorí, že som ju neodkopol ja?“ trval na svojom Draco.

Blaise si odfŕkol.

„Dobre, fajn.“ Draco rozhodil rukami. Možno ho pravda zbaví Blaisa skôr. „Celkom jasne mi dala najavo, že som mnou skončila. Takže čo?“

„Povrchná suka,“ zamrmlal Blaise.

„Ach, to má cenu, keď to hovoríš ty! A mohol by si jej prestať nadávať?“

Blaise urobil pohyb rukou. „Ale teraz máš ďalšiu métu.“

Draco prevrátil oči. „Ach, myslel som si, že vyspať sa s ňou bol konečný cieľ.“

„Ak som to povedal, tak som klamal. Čo je pravda, mimochodom. Ale teraz si ty jej Prvý. Prvý má vždy špeciálne postavenie.“

Draco sa strhol. Musel sa zbaviť tej mylnej predstavy skôr než Blaise bude z dosahu, ale urobiť to mu pripadalo také divné ako prílišné zdieľanie Hermioniných osobných veci. „Nie som.“

Zdalo sa, že to Blaisa zastavilo. „Nie si? Prosím ťa, nepovedz mi, že to bol Theo?“

Draco pokrútil hlavou. Tiež bol kvôli tomu šťastný. „Nie.“

„Potom kto?“

„Neviem.“ Bolo trápne priznať to a to Draca hnevalo. Nemala chuť mu to povedať a tá vec bola osobná, takže kým bol Blaise, aby sa to dožadoval vedieť?

Blaise sa tváril, ako keby nerozumel, čo... pravdepodobne znamenalo, že nerozumel. „Nespýtal si sa?“

Blaise by mal svoj deň, keby sa Draco priznal, že sa spýtal, ale nedostal žiadnu odpoveď. „Netýka sa ma to a určite sa to netýka teba!“ povedal namiesto toho.

„Takže to mohol byť hocikto? Niekto, koho vída každý deň? Možno jeden z jej priateľov?“ Blaise bol občas skutočne veci oddaný.

„Vďaka, že si mi tie možnosti pripomenul.“

Blaise sa stále tváril rozpačito. „Nuž... aspoň si mal jednu noc.“

Draco prikývol. „Áno... aspoň to.“

Ale napriek tomu, že nechcel Blaisove machinácie, Draco už vedel, že sa proste nedokáže uspokojiť s tým, ako veci práve boli.

***

Z úľavy, že sa zbavila všetkej viny z tej noci, sa Hermione krútila hlava. Taká bola ustarostená a pritom on len... klamal, o tom, že niečo cíti.

Dobre, naozaj sa jej nepáčilo, že bol taký klamár, ale jednako! Teraz nepociťovala to bremeno obáv z toho, čo za neurčené city mohli byť medzi ňou a Dracom potom, čo mali sex, teraz bola voľná, k tomu aby... aby...

Na rovinu, nebola si istá k čomu presne.

Neprskať nad tým, čo to znamenalo, ale si pamätať, aké dobré to bolo?

Veľmi, veľmi potajomky nariekať, že sa to znova nemohlo udiať?

Napriek jej sklamaniu v Draca ako človeka za to, že vravel také klamstvá - naozaj nepotrebovala pripomínať, že jedná so slizolinčanom - bolo to veľmi ťažké bremeno, ktoré jej spadlo z pliec.

Naozaj si myslela, že odviedla dobrú prácu v hraní normálnosti potom, čo to zistila, až kým Harry nepodotkol, že v poslednej dobe vyzerá byť v značne lepšej nálade. Ron povedal, že dokonca vyzerá nesústredená. Očividne hranie nebolo jej silnou stránkou.

Ale prečo by nebola pojašená? Mala pravdu, napokon. Medzi ňou a Dracom bolo množstvo iskrenia. Množstvo... trenia. Ach, áno. Určite trenia.

Bola veľkým fanúšikom trenia.

Dobre, čas prestať myslieť na zábavné sprievodné javy trenia. Mala poslanie!

Hoci, keby sa tak nebála ďalších komplikácii, určite by preskúmala to trenie o trochu viac.

Späť k poslaniu!

Prelistovala stránky knihy, mrmľajúc si pre seba. Toto bolo na nič, úplne k ničomu. Nedokázala nájsť viac než päť receptov, ktoré vyhovovali tomu, čo potrebovala. Trom z nich chýbal popis farby, čo bolo pravdu povediac dosť zlé na knihu elixírov a medzi tými zvyšnými by sa dalo ľahko vybrať, keby si len pamätala ako to voňalo.

Vôňa? Jediné, čo vedela, bolo, že to chutilo ako fuj a že si okamžite, ako to prehltla, očistila zuby.

Nanešťastie, zdalo sa všetky chutia ako fuj.

„Ty ma teraz oficiálne sleduješ?“ spýtala sa tmy, krútiac hlavou.

„Sekcia s obmedzeným prístupom?“ spýtal sa Draco, keď vyšiel z tieňa. „Takže tu tráviš svoje noci. Si nezbedné dievča!“

„Nič nezbedné na tom nie je,“ odpovedala Hermiona, nie celkom vediac, či sa mračiť, prevrátiť oči alebo sa zasmiať.

Pozrel sa na jej knihu, keď sa posadil. „Antikoncepcia? Myslím, že to spadá do sféry vopred premyslených nezbedností.“

Hermiona cítila, že jej horí tvár a ochranne odsunula tú knihu spred jeho zvedavých očí. „To nie je tvoja vec.“

Tváril sa, ako keby sa jej na to chcel spýtať, ale potom pokrčil plecami. „Aj tak nechceš uvariť svoj vlastný.“

Nadvihla na neho obočie. „Ale choď. Prečo nie?“

„Malo by to byť uvedené v návode alebo tak nejako, ale antikoncepčný elixír je dobrý len tak ako dobre ho urobíš, takže jediná možnosť ako získať dokonalú ochranu je uvariť dokonalý elixír. Je zložité to urobiť a ťažko posúdiť ten rozdiel.“

„Ako o ty o tom vieš?“

Uškrnul sa na ňu a ona mala tú najzvláštnejšiu... reakciu. „Nevšimla si si tú spoločnosť, v ktorej sa zdržiavam?“ spýtal sa. „Keby sa niekedy niekto mal stať expertom na antikoncepciu, bol by to Blaise. Ja som sa často vyskytoval popri ňom.“

„Správne,“ zamrmlala Hermiona. „Potom, kde ho zoženiem?“

Jeho úškrn zvädol, až kým sa na ňu zamyslene nepozrel. „Na čo ho potrebuješ?“ Očividne už dlhšie nedokázal zabrániť tomu, aby sa nespýtal.

Hermiona nemala chuť odpovedať. „Technicky, nie je to tvoja vec.“

„Technicky, ja ti nemusím povedať, kde sa dá zohnať.“

Prižmúrila na neho oči, ale musela pripustiť, že má pravdu. „Je to pre priateľku.“

Prevrátil oči a začal sa dvíhať. „Pekne sme sa porozprávali, Grangerová.“

„Nie, počkaj!“ Netrpezlivo na neho kývla, aby sa posadil. „Naozaj je to pre priateľku!“

„Naozaj?“ spýtal sa, tváriac sa veľmi skepticky a pomaly sa znova posadil. „Ktorú priateľku?“

„Ginny Weasleyovú.“

„A prečo si nemôže Weasleyová zohnať svoj vlastný elixír?“

„Môže! Ja...“ Znova sa začervenala. Aké mrzuté. „Ja len... Požičala som si trocha od nej a chcem jej ho nahradiť, tak aby o tom ľudia ne... nevedeli.“

Pomalý úsmev sa rozšíril jeho črtami. „Vzala si si jeden... v tú noc?“

Hermiona sa zaksichtila súčasne od rozpakov nad ním, že to vytiahol a od spomienky na to, ako tú malo odpornú chuť. „Samozrejme, že vzala, ty hlupák. Niekto musí mať zodpovednosť. Nemyslel si tak celkom svojou hlavou.“

Ten úsmev sa rozšíril do ďalšieho z tých úškrnov. „Nebolo to treba, ale oceňujem, že si na to myslela.“

„Čo myslíš tým, že to nebolo treba?“

Teraz bol on ten, kto sa zaksichtil. „Ja nemôžem... Povedzme, že sa môj otec uistil, že nebudem mať bastardov. Ako to pred ním urobil jeho otec a pred ním jeho otec.“

„Ach.“ Hermiona sa zamračila. „Elegantné. Myslím. Usudzujem, že nie trvalé.“

Trpko sa usmial. „Nie, zruší sa to, keď sa ožením. Samozrejme, ak sa neožením so správnym typom čarodejnice, prídem namiesto toho o malfoyovské dedičstvo.“

„Ach,“ povedala Hermiona s pomalým prikývnutím. „Ten 'správny' typ je čistokrvná a z dobrej rodiny.“

„Presne,“ povedal s ďalším napätým úsmevom.

Nastalo krátke mlčanie.

„Jednako,“ povedal a kývol rukou. „Vzhľadom na to, že si nevedela ani o mojej, hm, neskúsenosti, je na mieste mať iné druhy ochrany. A ten ružový elixír... vybrala si si ružový?“

„Nie. Môj bol číry.“ Sledovala ho podozrievavo, vďačná, že sa nerozprávali o tom, s kým by bolo pre neho vhodné byť. To len upevnilo jej rozhodnutie nedovoliť viac, aby sa prihodilo akékoľvek trenie. „Čo je v tom ružovom?“

„Nepremýšľaj takto,“ zamrmlal, tváriac sa trochu príliš ako on, tiež si spomínal na ňu vo svojej posteli. „Ale mala by si to skúsiť. Počul som, že je dobrý. Má, hm, vylepšenia.“

Vypleštila na neho oči. „Afrodiziakum? Myslíš, že potrebujem afrodiziakum?“

„Nie,“ jeho hlas trocha chrapľavý. „Myslím, že by si si to vychutnala.“

Hermionine ústa zrazu vyschli. „Ja, hm, vďaka, ale... len ich doplním pre Ginny.“ Rozhodla sa znova pozrieť do knihy skôr než urobí niečo hlúpe ako začervenanie sa, či horšie -flirtovanie.

„Kedy si si ho vôbec požičala?“ spýtal sa, zdanlivo si nevšimol akou nervóznou sa stala. „Napochodovala si do jej spálne predtým, než si zišla ku mne? A... vzala si si viac než jeden?“

„Ja, ach, nie... Dostala som ich predtým. Dala mi tri. Vieš, len pre istotu. Potrebujem nahradiť dva z nich.“

„Kedy sa to udialo?“ Tváril sa úprimne zvedavo a možno tiež trochu obávajúco sa.

Pokrčila plecami a študovala svoje nechty, vyhýbajúc sa jeho pohľadu. „V tom čase som sa vídala s Theom.“

Nemusela sa na neho pozrieť, aby zistila, ako ho to zasiahlo. Jej vzťah s Theom bol pre neho boľavým miestom, či sa mu to páčilo priznať alebo nie. Nebolo to tak strašne čudné. Aj keď nakoniec nebol do nej zamilovaný, táto celá vec bola zmrvená. Dopekla so všetkými tými hormónmi a pletkami.

„Ale neurobila si to,“ zamrmlal. „Povedz mi, že si nikdy... Chcem povedať, mohla by si, keby si chcela, samozrejme, ale...“

„Nebola by som spala s ním a potom s tebou,“ povedala, cítiac sa trochu rozhorčene. „Nemyslíš, že sú veci už aj tak dosť zlé tak ako sú? Tamto by som neurobila.“

Zatváril sa odľahčene. „Samozrejme, že nie,“ povedal. „Zabudni, že som sa spýtal.“

Naozaj si myslel, že by spala s nimi oboma? Nie vždy sa správne rozhodla, ale vedela by, že hneď ako by šla do postele s jedným z nich, ten druhý by neprichádzal do úvahy. Už sa cítila zle kvôli tomu, čo spôsobila ich priateľstvu; nepotrebovala to zhoršiť. Teoreticky, by mala odkráčať od nich oboch, ale... trenie.

A na rovinu, ťažko by sa dalo povedať, že niečo zničila. Malo by to byť na nich samotných, aby sa rozhodli, či niečo stojí za to, aby to zničilo ich priateľstvo alebo nie. Obviňovať tretiu stranu nikdy nedávalo zmysel.

Samozrejme, keď to tvrdí tá tretia strana, ten argument má sotva nejakú váhu.

Draco sa oprel o lakte. „Ale to stále necháva otvorenú tú otázku. Nemala by si byť pripravená tak, aby si si nemusela nabudúce požičiavať od priateľky?“

„Ja, uh...“ Hermiona sa od neho musela odvrátiť preč, aby dala dokopy svoje myšlienky. To, ako sa na ňu pozeral, dosť rozptyľovalo. „Nebude žiadne nabudúce. Myslím, že dokážem zostať na škole ďalšie tri mesiace bez toho, aby som vyhľadávala ďalšie sexuálne dobrodružstvo.“

Ďalší pomalý úsmev. „Alebo by si stále mohla zájsť za neplodným čarodejníkom, ktorý zaručene nechytil nič nechutné od iných čarodejníc.“

Alebo to.

Hermiona prehltla. Prečo to vôbec zvažuje? Nikdy sa nepoučí?

Možno to bolo len využitie toho, že sa naučila, v čom zlyháva.

Dosť blbé.

Kapitola 82 Draco sa trochu posunul na stoličke. Byť s Hermionou v tme, rozprávať sa o antikoncepcii, vedieť, že keby sa načiahol a ona by nejakým zázrakom nenamietala, tak by mohli robiť čokoľvek, čo by sa im páčilo bez rizika, že by ich prichytili, bolo... vzrušujúce by bolo slabým slovom. Užiť si s Hermionou v Oddelení s obmedzeným prístupom sa zdalo podivne primerané. Ale pochyboval, že by to dovolila. To bola škoda. Bolo by to bývalo fajn. Bolo by to bývalo viac než dobré. Keby mu práve len tak nepríjemne nepripomenula svoj čas s Theom. Pripadal si trochu hlúpo kvôli tomu, že sa jej spýtal, či spala s Theom, vzhľadom na to, že Theo už povedal, že nie, ale nikdy neviete pri niekom s tak kurevsky zaľúbenou mysľou ako Theo. Žasol, že sa nepozastavila nad jeho žiarlivosťou. Ale na druhej strane sa niekedy zdala myslieť si, že kebyže môže úplne ignorovať jeho pocity, potom nie sú skutočné. Akosi spätne to bola dobrá vec. Pokiaľ si nemyslela, že je do nej zamilovaný, nepanikárila a nestiahla sa. Nikdy sa tak nehodila bezvýrazná tvár. Ale zdalo sa, že jej až tak hrozne neprekáža, že ju vyhľadal. Len kvôli tomu ju chcel pobozkať. V tomto čase nemohol nestýkať sa s ňou príliš dlho - bol do toho ako žeravý - a naozaj oceňoval, že mu proste nepovedala, aby šiel do riti. Zatiaľ. Na oplátku sa po nej nenačiahne, bez ohľadu na to ako veľmi to chcel. Nechcel, aby v týchto chvíľach skoro prímeria mala pocit obťažovania. Možno keby mu začala veriť, mohla by ho tiež začať mať rada. Keby ho mohla mať rada - čokoľvek by bolo možné. „Takže, potrebuješ číry antikoncepčný elixír. Aký druh presne?“ spýtal sa, študujúc svoj vlastný rukáv, pretože pozrieť sa na ňu by práve teraz bolo príliš. Zrejme si jeho ruky neboli úplne vedomé toho, že načiahnuť sa po nej neprichádza do úvahy. Hermiona vydala mrzutý povzdych. „Neviem! Jediné, čo viem, že bol číry a hustý a lepkavý a chutil naozaj hnusne a prajem si, aby som vedela, že som ho nemusela prehltnúť.“ Usmial sa v duchu. Nehľadiac na očividnú dvojzmyselnú narážku, ktorú práve nevinne poskytla, samotné vedomie, že trpela kvôli jednému z tých elixírov, aby s ním mala sex, napravilo celý jeho prekliaty týždeň. „Znie to ako bežný druh. Lacný, nepovolený, ktorý si odvedie svoju prácu. Môžeš ho zohnať v Rokville, žiaden problém.“ „Áno, kde?“ Vyzerala dychtivá, skoro vzrušená dozvedieť sa to. Nuž, vo veľmi zaujímavom obchode. „Pri Prasačej hlave zabočíš nadol a potom ho naozaj nemôžeš minúť.“ „Ako sa volá?“ Povedal jej to. A potom sledoval, ako sa jej skrútila tvár. „Predávajú tam...?“ „Áno.“ „Príma.“ Urobila ďalšiu grimasu. „Pozri, tieto sexuálne pomôcky sa používajú s partnerom alebo o samote. Už podľa názvu od toho nemôžeš moc očakávať. Alebo klientely. Ale elixíry sú v poriadku.“ Hermiona sa tvárila nespokojná. „Čakala som niečo viac ako lekáreň.“ „Nuž, to nie je to, čo dostaneš na mieste ako Rokvill. Možno by si ho mohla dostať v Londýne, ak sa cítiš na to, aby si požiadala predavača, aby ti to doniesol zozadu, kým na teba zízajú tie malé staré čarodejnice.“ Hermionin nos sa opäť zvraštil odporom. „Nemal by byť bezpečný sex viac podporovaný?“ Nie celkom rozumel jej údivu. Sex sa zvyčajne nikde nerozoberal, pokiaľ ste nehovorili o dedičoch alebo s Blaisom. Do pekla, dokonca pri rozhovore s Blaisom ten zvyčajne odmietal ísť do nejakých väčších podrobností. „Nie je to taká veľká vec. Myslím, že každý, koho poznám, bol aspoň raz v takomto obchode.“ Hermiona urobila ďalšiu grimasu. Bola tak roztomilá, keď bola detinská. „Zoženiem to,“ riekla. „V žiadnom prípade sa tomu pochybného sexshopu nevyhnem. Len neviem, ako to urobím bez toho, aby na to prišli moji priatelia.“ Draco pokrčil plecami. „Ja to urobím.“ Oči sa jej roztvorili a zatvárila sa skoro vďačne. „Urobíš?“ Uškrnul sa nenásytne. „Za bozk. Urobím.“ Sledoval, ako s tým bojuje, zatiaľ čo sa čudoval tomu, čo sa stalo s jeho rozhodnutím neobťažovať ju. Nuž, toto nebolo celkom obťažovanie. Urobí jej láskavosť, ak mu dá jeden bozk. Pripadalo mu to ako férový obchod. Mohla povedať nie a ísť si to kúpiť sama, že? On len poskytoval alternatívy. Okrem toho, ako jej mal odolať, keď bola taká roztomilá a robila poriadne vzrušujúce narážky bez toho, aby si to vôbec uvedomovala? „Jeden bozk?“ spýtala sa, tváriac sa podozrievavo. Prikývol. „To je to, čo som povedal.“ „Aký bozk?“ Zastonal a položil si hlavu na predlaktia. „Pred troma týždňami sme spolu spali a ja chcem, aby si súhlasila s jedným jediným bozkom a ty chceš vedieť s akým?“ Pomaly zdvihol hlavu a venoval jej žalostný pohľad. „Zabíjaš ma.“ Mala tú slušnosť, aby sa znova začervenala. „Je mi to ľúto,“ zamrmlala. „Je to len... Nie, vieš čo? Nie je mi to ľúto. Ty sa ma vždy snažíš oklamať.“ „Žiadne triky,“ sľúbil potichu. „Dobre. V tomto ťa beriem za slovo.“ Jej hlas prekypoval sarkazmom. Zdvihol ruky, pôsobiac nevinne s tým otvoreným pohybom. „Ako by som ťa pri tomto mohol oklamať?“ „Neviem.“ Založila si ruky, demonštratívne sa uzatvárala. „Prečo by si vôbec chcel nejaký bozk, ak nemáš za lubom nejaký trik?“ Nebolo to jasné? „Že by som stále možno dúfal, že môžeme mať znova sex... to nie je trik, to je len priznanie silnej túžby.“ „To sa nemôže znova stať,“ potichu povedala. „Viem.“ Dokonca vedel, že aj keby dal najavo, ako sa cítil, mať s ňou znova sex by nebolo nič iné ako klinec do jeho rakvy. Ale to ho nezastavilo pred chcením. „Takže prečo sa vôbec obťažuješ?“ „Prečo nie? Komu to ublíži? Nenútim ťa, len navrhujem obchod.“ Stále sa pozerala inam. Bral to ako dobré znamenie. Znamenalo to, že sa bála toho, čo by sa mohlo stať. Nebola by sa bála, keby mala svoje reakcie pod úplnou kontrolou, správne? Osobne by mu nevadilo mať s ňou sex práve teraz tu na tomto stole, ale pochyboval, že by dovolila, aby k tomu došlo. To bola ešte väčšia škoda. „V poriadku,“ povedala. „Jeden prostý bozk a potom si urobíš zachádzku, aby si zohnal antikoncepčný elixír, ktorý som popísala, keď budeme v Rokville.“ „Vidíš, bolo to také ťažké?“ spýtal sa, sotva potlačil úškrn, keď po ňom hodila otráveným pohľadom. „Elixíry za koľko?“ spýtala sa. „Koľko?“ Na okamžik bol zmätený. „Áno, zdá sa, že vieš tak veľa, takže čo stoja?“ „Ach.“ Draco pokrčil plecami. „Neviem. Nepoznám vôbec nikoho, kto používa ten lacný brak.“ „Očarujúce.“ Hermiona sa zamračila. „Myslím, že ti môžem zaplatiť potom.“ „To ťažko bude treba.“ „Ver mi. Bude treba.“ Pohľad do Hermioniných očí jasne Dracovi hovoril, že sa nechystá mu nič dlhovať. Spravidla by to bol šikovný ťah, ale už viac nechcel zapisovať skóre. Chcela nedovolené nápoje, tak jej ich zoženie. To bolo naozaj jediné, čo to bolo. „Porozprávame sa o tom neskôr,“ povedal, dúfajúc, že ju zatiaľ uchlácholil. „Kúpiš ich a zapamätáš si ich cenu,“ chladne mu dávala pokyny. „Dva normálne elixíry. Ani ružový, ani modrý, ani zelený...“ „Ako vieš o tom zelenom?“ Ignorovala ho. „...len dva normálne číre. Ak je to príliš veľa od teba žiadať, aby si si to zapamätal, potom zober potvrdenku. Dobre?“ „Kedy si ten jeden vlastne použila?“ spýtal sa, nesľubujúc nič. Bude to asi galeón, či menej. Prečo nikdy od neho nič neprijme? Trpko si spomenul na krabičku vo svojej izbe, ktorá obsahovala jeden konkrétny náramok a jeden konkrétny prsteň, ktorú jej dal pred Vianocami. Vôbec si ich nechcela nechať. Ale vzala si náhrdelník od Thea. Pravda, napokon spala s Dracom, ale Draco si nemohol pomôcť a nenávidel fakt, že mala rada Thea. Nespomínajúc skutočnosť, že Theo mohol byť ten, kto s ňou spal, keby ju zo žiarlivosti neodmietol. „To nie je tvoja vec, Malfoy,“ vravela Hermiona. To mu došlo. Prečo mu to vravieť, keď ho mohla žiarlivosťou pripraviť o rozum a ani o tom nevedela? Vstal a obišiel stôl, aby sa dostal k nej. Vyskočila na nohy, nedávajúc mu potešenie z toho, aby ju na ne vytiahol. Miloval by vytiahnuť ju, drsne si ju pritiahnuť k sebe, aby ju bozkával, až kým by zabudla, že sa ho nemá rada a opätovala by mu ten bozk, ako to urobila pred troma týždňami. Zatvorila oči, zhlboka sa nadýchla a potom stála celkom pokojne, pomaly ich znova otvoriac. Zastal, trochu bezradný, trochu jeho zápalu sa vyparilo, keď zvažoval možnosť, že sa možno posilňovala, pretože naozaj nemohla jeho dotyk vystáť. Nie, toto bolo smiešne. Presne pred dvadsiatimi dňami - niežeby to počítal - ona prišla k nemu. Neprejdete len tak z ohromujúceho, extázu vzbudzujúceho sexu k tomu, aby ste sa hrbili pred niekoho dotykom. Iste, tá celá vec s láskou ju znechutila, ale vzal to späť. Nemalo by to mať vplyv na to, čo k nemu cítila. Nemohla by ním znechutená. Proste nemohla. *** Hermiona sa zhlboka nadýchla, aby zmiernila rozcuchané nervy. Bol to len bozk. Mohla ho pobozkať. Predtým to urobila! Čakala, že uzavrie tú vzdialenosť medzi nimi, ale keď to neurobil, vyprskla, „na čo čakáš?“ Draco zažmurkal, ale ochotne sa pohol smerom k nej. „Je to naozaj také zlé?“ potichu sa spýtal. „Nevyvoláva to aspoň trochu dobrý pocit, že si chcená?“ Áno, to bolo také zlé. Áno, bolo to fajn. Bolo to príliš fajn. Niekedy mala pocit, že by skoro mohla zabudnúť... „Mohol by si to proste urobiť?“ spýtala sa. Prikývol, ale nezdal sa taký nadšený ako predtým. Čo čakal? Že bude predstierať, že toto chce? Nechcela. Chcela, aby ju nechal na pokoji a prestal jej pliesť hlavu so svojimi nesmelými pokrokmi. Zastavil pred ňou. „Tak zavri svoje oči,“ odsekol. Urobila, ako jej povedal a pripravila sa na ten útok. Bolo to jemné pritlačenie jeho pier na jej. Čakala, že ten tlak zosilnie, ale nestalo sa tak. Po niekoľkých sekundách sa strhla späť v zmätku a otvorila oči. „Stoj rovno,“ chrapľavo prikázal, nasledujúc ju. „Neskončil som.“ Stále zmätená urobila, ako žiadal a on ju pobozkal znova, rovnako zľahka. Čo toto bolo? Jeho pery sa obtreli o jej spôsobom, ktorý spôsobil, že sa znova chcela odtiahnuť, ale teraz položil ruku na jej pás a okrem toho, nechcela vyzerať ako zbabelec. Ach, vedela, že mala pravdu, keď sa ho pýtala, aký bozk chce. Toto možno nebol ten trik, ktorého sa bála, ale bolo to dosť zlé. *** Hermionin chrbát bol stuhnutý a Draco mohol vycítiť jej nepokoj a napätosť. Takto sa jej to nepáčilo, vedel to, ale aký to malo význam, keď sa naozaj nechystala mať rada hocičo, čo urobil? Len chcel skúsiť, aké by to bolo pobozkať ju, ako keby na tom záležalo. Takže sa pokúsil predstaviť si to ako bozk, ktorým jej vravel, čo k nej cíti. Všetko bolo v poriadku, ale predstavoval si, že by to bolo lepšie, keby sa trošku uvoľnila. Tak by si možno nepripadal tak neskúsený a odhalený. Či patetický. Zdvihol hlavu. „Vadilo by ti aspoň predstierať, že ti to nie je také odporné?“ spýtal sa, došlo mu, že by k nej tiež mohol byť úprimný. „Dostal si svoj bozk,“ pripomenula, vyhýbajúc sa jeho pohľadu. „Takže nemyslím, že na tom naozaj záleží.“ „Nie, nedostal,“ zamrmlal, spustiac hlavu, aby jej vydýchol do ucha. Mohol cítiť znova jej nepokoj, keď to urobil, ale mal chuť ju trochu potrestať. Plus takto sa mohol potešiť z jej tepla a vône. „Ty si ma nepobozkala,“ premýšľal. „Len si tu stála, sotva reagujúc. Mal som mať z toho potešenie?“ „Dobre,“ odpovedala, tiež hovorila potichu, ale vykrútila sa od neho. „Chápem tvoj názor na ten bozk, ale oficiálne prehlasujem, že 'potešenie' nebolo súčasťou našej dohody.“ Pokrútil hlavou, rozhodnúc sa, že je zbytočné používať na ňu sedliacku logiku a pobozkal ju znova. Tentoraz jej pery pod jeho zjemneli a trochu sa voči nemu zaprela, aj keď len váhavo. To niečo o ňom vypovedalo, že to stačilo, aby jeho túžba po nej vyletela ako raketa. Bojoval, aby udržal ten bozk sladký a jemný, pretože to bolo to, čo chcel, do čerta, ale ona musela vycítiť tú zmenu v ňom. Chytila ho za krk, pritlačila sa k nemu a otvorila svoje ústa, vábiac ho dnu. Zdalo sa, že radšej riskuje, že ju premôžu hormóny, než ho nechať pokračovať bozkávať ju jemne. Ako mal odolať? Bez toho, že by si uvedomil, čo robí, prehĺbil ten bozk a zdvihol ju na stôl, nastaviac sa medzi jej nohy. Ach, vedel, že ho zastaví, ale kľúčové bolo, kedy ho zastaví a on si bral, čo mohol získať. Práve teraz sa zdalo, že je schopný získať dosť. Nechala ho urobiť ten krok medzi jej nohy a nechala ho nahnúť sa nad ňu bez toho, aby minimálne spanikárila. Dokonca ho ovinula nohami. Tiež dovolila, aby jeho ruka prešla z jej stehna až nahor k jej prsníku bez toho, aby ho odtlačila, či ho nejako odmietla. Merlin, jej jemnosť tak dobre cítila. Pritlačila svoje telo oproti jeho, prešla rukami po jeho chrbte a on nedokázal úplne zadržať ston. Tri týždne fantazírovania o ich spoločnej noci a teraz sa tu roztápal v jej náručí. Rozhodla sa ukončiť to tým, že ho jemne odtlačila, keď ju bozkával nadol krkom k jej kľúčnej kosti. „To stačí, Draco,“ povedala s trochu trasľavým hlasom. „Dostal si svoj bozk.“ Hm, ale aký bozk! Bol nevýslovne pripravený žobrať o viac, ale podarilo sa mu dostať pod kontrolu svoje nutkania. Namiesto toho sa prinútil ignorovať svoje telo a usmial sa na ňu. Bol to trasľavý úsmev, ale predsa len úsmev. „Určite odo mňa nechceš, aby som ti zohnal ružový elixír, keď už tam budem?“ Predpokladal, že pohľad, čo po ňom hodila, mal znamenať, že nemá dovolené získať ten ružový elixír. Príliš blbé. Ale na druhej strane, naozaj sa nezdalo, že by ho potrebovala. Stále mal na ňu vplyv. Uškrnul sa, to poznanie sa mu páčilo.

 

Kapitola 83

Bol piatok, trinásteho marca. Hermiona naozaj nebola poverčivá, ale predsa len sa rozhodla v tento deň ukryť vo svojej pracovni. Potom, čo večer predtým dovolila Malfoyovi urobiť, naozaj nepotrebovala pokúšať osud.

Úprimne, nevedela, na čo myslela, keď mu dovolila takto ju pobozkať.

Či skôr vedela. Z toho krotkého bozku sa cítila nepríjemne, takže povzbudila fyzickejší prístup. Spod kontroly sa to úplne nevymklo, ale bolo zrejmé, že on neprestane, kým mu ona nepovie, aby tak urobil.

A ona to skoro nepovedala.

Nebolo to vôbec tak, že by dovolila, aby to zašlo tak ďaleko - prinajmenšom stále mala na sebe všetko oblečenie - ale bola takto blízko, aby ho proste 'zabudla' odtlačiť. To muselo byť tým nárastom bezvýchodiskovosti. Áno, vyspať sa s ním bolo príjemné. Nie, nemuselo to nič znamenať.

Ale na druhej strane, kde toto všetko skončí?

Nechcela, aby na to prišli jej priatelia. Bolo by príliš ťažké vysvetľovať Ronovi, prečo považovala za dobrý nápad zopakovať si príležitostný sex s Dracom Malfoyom. Okrem toho, keď stále spíte s tým istým veľmi nevhodným partnerom, koledujete si o to, že skončíte v určitom emocionálnom chaose.

„Nemyslel som, že tu dnes budeš,“ Theov hlas prerušil Hermionine myšlienkove pochody. Ale bolo to dobré prerušenie, pretože tie pochody mali určite namierené ku katastrofe.

Ale jednako sa v duchu prikrčila. Ešte si nezvykla byť v jeho blízkosti a bola by sa ukryla niekde inde - aj keď určite nie v knižnici - keby vedela, že sem dnes večer príde. „Nápodobne,“ zamrmlala.

„Je to problém?“ pokojne sa spýtal, kráčajúc k svojmu stolu.

Možno si Hermiona niečo predstavovala, ale celá tá vyrovnaná postava Theodora Notta vyzerala stuhnutá, ako keby sa nútil chovať sa rovnako normálne ako predtým.

„Nie, vôbec nie,“ odpovedala, neisto sa na neho pozrela. „V skutočnosti, mohla by som využiť tvoju pomoc pri...“

„Mám veľa práce.“

„Ach.“ Hermiona sa zamračila. Theo ju nezvykol takto uzemniť.

„Nechaj mi to na stole a pozriem sa na to neskôr.“

„Nie... to je v poriadku. Ja proste... vystačím s tým, čo mám.“

Obaja zostali ticho a on ju prakticky ignoroval napriek tomu, že ona na neho otvorene zízala. Prečo zrazu toto? Takmer sa vrátili do normálu po tom, čo sa rozišli a teraz... toto. Práve sa ho na to chcela spýtať, keď ju znova prerušil.“

„Nechcem o tom hovoriť. Nedá sa to zmeniť. Uspokojenie tvojej zvedavosti pre mňa nič nezmení.“

„Ach.“ Hermiona si pripadala hlúpo za to, že nemala čo iné povedať. „Hm, prepáč?“

Theo na ňu pozrel a potom si vzdychol, plecia mu trochu poklesli. „Áno. Chápem.“

Naozaj? Pretože Hermiona si istá nebola.

„Vieš vôbec, ako došlo k tomu, že ideme zajtra do Rokvillu?“ pokúsila sa odviesť pozornosť. „Spýtala som sa profesorky McGonagallovej, ona sa len vyhýbavo zatvárila a venovala mi prednášku o snahe o normálny stav. Nie je príliš nebezpečné ísť dokonca aj keď na nás dozerajú aurori po tom... po tom, čo sa stalo naposledy?“

Nedokázala zabrániť, aby sa trochu nestriasla. Naposledy si Lucius Malfoy, ktorý použil všehodžús, všimol, že nosí náramok a omráčil ju, zatiaľ čo sa snažil presvedčiť Draca, aby šiel s ním. Zlaté časy! Radšej by to znova nevyskúšala.

Dokonca aj keď posilnili bezpečnosť a aurori teraz chodili vo dvojiciach a vzájomne si kryli chrbát, Hermiona nevidela žiaden dôvod, prečo by sa smrťožrúti nemohli vrátiť do Rokvillu či možno aj do školy. Mali na to možnosti. Boli bystrí. Boli prefíkaní. Boli diabolskí.

Ona bola trochu vystrašená.

Theo musel vycítiť jej znepokojenie, k čomu, pripusťme, nebolo treba veľa vnímavosti, pretože povedal: „Uvoľni sa. Nič sa nestane.“

Hermiona sa zamračila. To bolo čudné popretie jej obáv. „To nemôžeš vedieť.“

„Nie, nemôžem,“ povedal. „Ale Temný pán nie je hlúpy. Toto je pasca.“

Zvraštila nos, snažiac sa pochopiť Theovu logiku. „Výlet do Rokvillu je pasca?“

„Áno. Zúfalý a morálne pochybný pokus vylákať von niektorého zo stúpencov Temného pána, tým, že použijú nás - obzvlášť Pottera, Malfoya a samotného Dumbledora, predpokladám - ako návnadu. Temný pán to bude určite ignorovať v snahe, aby spravil Dumbledora ešte zúfalejším. Myslím, že to dokonca musí vedieť aj Dumbledore.“ Theo sa zamračil. „Možno kvôli tomu podstupuje to riziko. Možno že nastavuje inú pascu, do ktorej Temný pán potom oveľa ľahšie padne.“

„Mohol by si ho, prosím, prestať volať Temný pán?“ zamrmlala Hermiona.

Theo sa naozaj tváril rozpačito. „Ach. Áno. Samozrejme. Zvyk.“

Hermiona sa rozhodla nechať pomenovanie Voldemorta tak. Pravdepodobne to bol len zvyk, vzhľadom na to, v koho okolí sa zvyčajne zdržiaval. Najmä Malfoy bol veľmi oduševnený v uctievaní toho čarodejníka, čo by ich zbavil všetkých nečistých a podradených.

Spomienka na Malfoyove predchádzajúce jednanie bola ako úder do brucha. Rýchlo sa rozhodla zatlačiť to do zadnej časti svojej mysle. Nezáležalo na tom. Dokonca aj keby záležalo - čo by nezáležalo, pretože nebol dôvod, aby záležalo - už to viacej nebol problém. Nebol, prinajmenšom pokiaľ mohla povedať ona.

Ak toto nebol nerozlúštiteľný uzol myšlienok, potom nevedela, čo to bolo.

„Keby to bola všetko pravda, nemali by Harry a Dra- Malfoy o tom vedieť?“ spýtala sa, snažiac sa dostať späť k téme.

Theo venoval Hermione čudný pohľad, ktorý nedokázala rozlúštiť, skôr než sa odvrátil a zareagoval. „Možno ich považujú za lepšiu návnadu, keď o tom nebudú vedieť. Ale nerob si starosti. Som si istý, že ich stráži polovica tunajších aurorov.“

Tak to bola predstava. Draco sledovaný dvanásť a viac aurormi, kým bude pre ňu kupovať tú antikoncepciu.

Pokúsila sa prísť na to, či by bolo lepšie, keby o tom nevedel alebo zábavnejšie, keby o tom vedel.

Určite ona nebude tá, kto mu o tom povie.

***

Draco nadvihol drobnú sošku niečoho, čo vyzeralo ako veľmi odvážny sexuálny akt a o chvíľu si ju prezeral. „Naozaj klasa,“ zamrmlal, skôr než ju položil naspäť.

Majiteľ obchodu sa vzpružil pri vyhliadke na galeóny a popošiel dopredu. „Keď na to použijete jednoduché kúzlo, ožije to a...“

Draco zdvihol ruku. „Nezaujíma ma to. Beriem si len pár z... týchto.“ Ukázal na lacnú číru antikoncepciu vo vystavených elixíroch. Naozaj sa dalo odhadnúť, že táto blbosť bude jediné, na čo Weasleyová bude mať.

Obchodník pozrel na tie elixíry a potom znova na neho. „Ste si v tom istý, pane? To ťažko dostane nejakú čarodejnicu do nálady, aby to vypila. A čo ten modrý? Chutí skoro mätovo. Alebo tento ružový? Ten má pridaný účinok...“

„Nie, vďaka,“ znova ho prerušil Draco. Rád by niečo lepšie zobral Hermione, ale pretože mu za veľmi jasných podmienok povedala, že to bolo len, aby doplnila zásoby a že on za žiadnych okolností nesmel kúpiť nič, čo by zamýšľal použiť pre ňu, pretože mu inak odčaruje jeho časti... radšej by nemal. Koniec koncov ten elixír by mu asi nebol priveľmi k úžitku, keby nemal svoje časti.

„Dobre.“ Obchodník sa zatváril dosť sklamane, keď sa nepochybne rozhodol, že Draco je chudobný.

Draco sa sotva staral, čo si majiteľ nejakého podradného obchodu uprostred ničoty o ňom myslí, takže len zaplatil za svoj tovar a otočil sa k odchodu.

Nanešťastie sa práve vtedy rozhodol vojsť Blaise s Tracy Davisovou vlečúcou sa mu v pätách. Draco sa v duchu prikrčil, ale navonok sa len uškrnul. „Trochu čudné miesto na rande, však, Zabini?“ pokojne sa spýtal.

Blaise sa zatváril naozaj prekvapene, že ho tam vidí, ale rýchlo sa pozbieral. „Nuž, nebolo veľa príležitostí odísť pred mojím rande a, ako vieš, každé dobré rande vyžaduje služby takéhoto podniku...“

Draco si odfŕkol. „Správne. Zabudni na to.“

„No tak, Malfoy,“ riekla Davisová tichým a sladkým hlasom. „Teraz si kupuješ sám sebe novú priateľku? Vedela som, že je len záležitosťou času, kým si uvedomíš, že pre teba je len jedna cesta.“

Blaise zakašľal tak vhodne, že to podozrivo znelo ako pridusený smiech. Blb.

Na odvetu Draco nasadil priateľský úsmev a povedal, „pamätaj, Tracey; je to ružový elixír, ktorý sa postará, že ti tá chvíľka za to stojí.“

Malo to žiaduci účinok. Blaise zavrčal pri naznačení, že nie je schopný urobiť svoje dievča bez pridania afrodiziaka, zatiaľ čo sa Tracey začervenala a odvrátila sa, vyzerajúc ako keby sa mala rozplakať. Zaujímavá reakcia, naozaj, ale Draco sa naozaj nemohol starať menej ohľadne toho, ako bola rozrušená a prečo. Rozhodol sa, že toto je pre neho signál, aby opustil obchod.

Nebol ďaleko, keď začul za sebou kroky. „Počkaj!“

Davisová? Draco sa zamračil a otočil sa. „Čo je?“

„Bol to tvoj nápad,“ riekla.

„Nepovedal som ti, aby si s ním spala.“

„Ja...“ Vzdychla si a rozhodila rukami. „Prečo nie? Niežeby to robilo nejaký rozdiel.“

„Prestaň byť kurva, čo ma účtuje od hodiny a len s ním randi ako s normálnym človekom! Vieš, bez toho, aby ti niekto za to platil!“ Dobre, tak jemu vlastne neúčtovala po hodine, ale platil jej podľa ich dohody za to, že 'dá Blaisovi šancu'. Ale pri pohľade na to, čo mu dávala, tak to šanca nebola.

Tracey prehltla a znova sa odvrátila. „Nemôžem, Malfoy. Nepochopil by si to.“

Prekrížil si na hrudi ruky. „V tom máš pravdu. Nerozumiem, prečo je o toľko atraktívnejšie robiť zo seba kurvu. Pravdepodobne by si ho nakoniec mohla prinútiť oženiť sa s tebou a potom dúfať, že jeho matka spozná ako fungujú jej vlastné jedy a urobí ťa neuveriteľne bohatou.“

„Ublížil mi!“ zasyčala Tracey. „Nemyslím si, že si vôbec dokážeš predstaviť, aké to je niekoho obdivovať viac než čokoľvek iné a myslieť si, že ťa má aspoň rád a potom vojsť dnu a počuť ho povedať, že pre teba nemá nič iné okrem opovrhnutia ku všetkému, čím si!“

„Nemyslel to tak. Prekonaj to.“

„Nie, to je presne to! Myslel to tak. Vždy to tak myslel. Len nezvážil, že som to tiež ja, kým tak opovrhuje. Vyzeráme veľmi podobne ako zvyšok z vás, hlavne v tme. Viem, že ľutuje, že sa ma dotkol a že ku mne niečo cíti, ale...“

„Gratulujem! To je to, čo si chcela!“

„Vtedy som bola hlúpa! Nezostane so mnou navždy. Ako náhle si uvedomí, že je čas postarať sa o dedičov, znova si spomenie, že som podradná. Vždy som vedela, že to nie je navždy, ale nikdy som nepočítala s tým, že mu dovolím ublížiť mi viac než raz!“

Draco mal pocit, že mu vybuchne hlava. „O tom sa nebudem baviť. Tento rozhovor by si mala viesť s ním. Ale na druhej strane, to by možno mohlo veci napraviť a kto by to chcel, správne?“

Potriasla hlavou. „Snažila som sa mu to vysvetliť, ale nepočúval. Samozrejme, že si teraz nemyslí, že niečo z toho urobí.“

„Možno urobí, možno nie. Keď mu nemôžeš veriť, prestaň ho balamutiť, Davisová.“

Tracey sa zatvárila skoro šokovane. „Vieš, máš pravdu,“ prekvapila ho slovami. „Ale... nie som si istá, či zvládnem...“ Jej hlas sa stratil a tvárila sa dosť dojímavo. „Takto aspoň viem, že si nemám robiť nádeje a že to skončí po svojom.“

Draco si odfŕkol. „Áno, pretože to stále nebude bolieť, keď to skončí. Pozri, je mi to jedno, naozaj. Choď sa vyplakať na plece niekoho iného.“

Rýchlo odišiel skôr než sa s ním mohla podeliť o viac, čo sa nechcel alebo nemal záujem dozvedieť sa.

Ľudia sú niekedy takí hlúpi.

***

„Si si istá, že nechceš trochu karamelu?“ nesmelo sa spýtal Ron Hermiony.

„Budeš mať z toho pokazené zuby. Alebo budeš tučný,“ podotkla.

Ron sa pozrel na svoje telo samá ruka, samá noha, keď opúšťali Medové labky. „Hm, správne,“ veľmi diplomaticky povedal. „Dnes sa cítim dosť zavalitý.“ Sám sebe prikývol, ale vôbec neprestal jesť sladkosti.

Hermiona sa zachichotala skôr než sa dokázala zastaviť. „Nuž, všetci nemôžeme byť ako ty. Okrem toho, stále je tu zubný kaz.“

„Čistím si ich a zuby sú, ako vieš, ľahko napraviteľné. Robíš si priveľa starostí.“

Hermiona sa rozhodla zmeniť tému, pretože Ron bol dosť odolný k jej prednáškam o zdraví. „Povedal ti Harry, prečo sa k nám nepripojil?“

Ron pokrčil plecami. „Áno... povedal, že sa k nám neskôr možno pridá u Troch metiel, ale zatiaľ je s Ginny a snaží sa riešiť tie voloviny. Myslím, že by sa mal prestať chovať ako blb. Ak nie, vykĺzne mu a začne chodiť s niekým iným, ako poznám svoju sestru.“

„Ach. Hmh.“ Hermiona nevedela, čo ešte povedať. Už nikto nevedel ako úspešne randiť? Možno úspešné randenie bolo mýtom.

„Môžem sa ťa niečo spýtať?“ položil otázku Ron.

Uh-oh. „Iste.“ Hermiona sa pripravila na najhoršie.

„Ako škaredý myslíš, že som?“

Zastala uprostred ulice a vypleštila na neho oči. „Čože?“

Pokrčil plecami. „Nemusíš hrať divadlo. Aké zlé to je?“

Zažmurkala. Potom zažmurkala opäť. A zase. Vedela, že musí vyzerať hlúpo, ale zo všetkých otázok, ktoré sa jej Ron mohol spýtať... „Nemyslím si, že si škaredý.“

Odfŕkol si. „Správne. Pozri, viem, že ma máš rada - ako priateľa a to všetko - ale nehľadám tu útechu.“

V tom to Hermiona pochopila. „To ona, však? Povedala niečo?“

Znova pokrčil plecami. „No a čo keby povedala?“

„Nemôžeš sa snažiť zmeniť sám seba len preto, že sa ti nejaká čarodejnica posmieva, Ron.“

Prekrížil ruky, tváriac sa vzdorovito. „Ty si sa zmenila! Nemysli, že som si nevšimol, čo si si urobila s vlasmi.“

Hermione klesla sánka. „Nič som si neurobila s vlasmi!“

„Ále choď, urobila. Teraz vyzerajú jemnejšie.“

Začervenala sa napriek tomu, že to nechcela. Nebola vinná, do čerta! „To nebolo kvôli niekomu! Ginny ma v istom čase presvedčila, že keď ich budem inak umývať, budú ľahšie zvládnuteľné. Ťažko je to úprava!“

„Áno, pretože istý niekto nikdy v minulosti neurobil narážku na tvoje vlasy!“

„Sú stále tie isté!“ hnevala sa Hermiona. Naozaj! Bola to len jedna z tých každodenných maličkostí, ťažko dokonca stojí za zmienku. V skutočnosti bol Ron jediný, kto si vôbec nejakú zmenu všimol.

Ten istý niekto si určite nič nevšimol. A jej bolo jedno, či si všimol. Toľko k tomu.

„Je to málo, to ti uznám,“ pokračoval Ron, „ale stavím sa s tebou o čokoľvek, že keby som ti dal Veritasérum, nedokázala by si poprieť, že chceš, aby ťa považoval za atraktívnu. Hlavne vzhľadom na to, ako ťa rozrušilo, keď ti povedal, že nie si atraktívna. Nebolo to len pred mesiacom?

Hermiona sa prikrčila. Harry si samozrejme nerád nechával veci pre seba. „Vytrhávaš veci z kontextu. Povedal oveľa viac než to a kvôli nemu som nezmenila nič.“

„Samozrejme, že nezmenila.“

„Presne! Nezmenila! Pretože mi je to jedno a bola by to chyba urobiť to, dokonca aj keby mi to jedno nebolo.“

„Teraz sa hádaš.“

„Ja sa ne...!“ Hermiona zaťala zuby. „Nevadí. Podstata je, že keď ťa nemôže akceptovať takého, aký si, potom nestojí za tú snahu.“

„To nie je niečo, čo by si mala rozhodnúť ty, Hermiona. Ja sa rozhodnem, ako ďaleko chcem zájsť,“ potichu vyhlásil Ron.

Hermiona si uvedomila, že mal pravdu. Ale neznamenalo to, že súhlasila, že by mal ísť týmto smerom. „Bude to pre ňu mať vôbec význam?“ spýtala sa, dosť istá, že pozná odpoveď.

Ron zaváhal. „Nie, počítam s tým, že nie. Ale niečo musím urobiť.“

„Vôbec nerozumiem tvojmu vkusu pre dievčatá,“ zamrmlala Hermiona. „Prečo ona?“

Pokrčil plecami, tváriac sa skoro hanblivo. „Len si proste myslím, že ona si zaslúži niečo viac.“

„Ona ti nadáva!“

„Áno, viem. Myslí si, že som škaredý a hlúpy a stroskotanec bez prostriedkov a budúcnosti. Jediná vec, čo hrá v môj prospech, je moja čistá krv a to sa nepočíta, pretože som krvizradca.“

„A predsa si do nej zamilovaný.“ Bolo to skôr suché vyhlásenie než otázka. Hermiona tomu naozaj nerozumela.

Ron sa pozrel na svoje sladkosti a potom ich zabalil, ako keby na ne stratil chuť. „Nečakám, že porozumieš. Určite nečakám, že to schváliš. Ale myslíš, že by si sa toho blbca mohla na ňu spýtať? Trochu mi naznačiť, čo chce od chlapcov?“ Zaksichtil sa, ako keby tá žiadosť bola pre neho bolestivá. Asi bola, vzhľadom na to, že ju viac-menej žiadal, aby požiadala Draca Malfoya o pomoc s láskou jeho života.

To, že bol ochotný prejsť toľkými ťažkosťami, Hermionu umlčalo. „Ty... ty sa naozaj pokúsiš získať ju? Aktívne?“

„Nerob si starosti, Hermiona. Pravdepodobne padnem na hubu ako zvyčajne, ale... ako som povedal, musím niečo urobiť. Nemôžem tu sedieť a sledovať, ako ma minie ďalšie dievča, ktoré si sotva všimne, že existujem.“

„Čo myslíš tým 'ďalšie die...'?“

„Ušetri ma, Hermiona,“ prerušil ju Ron. „Vieš, čo som tým myslel. Niet dôvodu viesť tento rozhovor. Ale mohla by si prosím ťa použiť svoj vplyv na Malfoya pre niečo naozaj dobré?“

Hermiona vzhliadla nahor. Nie, obloha nezozelenela. Možno peklo zamrzlo.

Kapitola 84

Draco se zatvářil náramně dospěle, když zahnul za roh k hlavní ulici Prasinek. Pořád nemohl pochopit, proč se Hermiona stále stýkala s tím Weasleyovic pihovatým ubožákem. Avšak trvala na tom a činila tak zrovna v tuto chvíli. A mimo jiné se zdálo, že s ním vede vcelku vážný rozhovor. Vypadala soucitně.

Takže takhle vypadala, když měla soucit? Jé.

Vzhlédla, zpozorovala ho a její výraz se změnil ve zděšení. Jo, tenhle na ní viděl často. Přidejte ždibek znechucení a už mu nebude vážně nic chybět. Proč byla vlastně zděšená? Necivěl na ni ani nic takového. Jen se na ně na sekundu koukl a nyní se staral jenom sám o sebe.

Zběžný pohled na Hermionu a její charitativní projekt Weasleyho -ano, dle Dracova názoru její přátelství s Weasleyem nebylo o ničem jiném - mu však prozradil, že se k němu přibližovala. Bezva. Nemohl se dočkat, co měla na srdci.

"Čau," řekla, když k němu došla. "Takže, hm, sehnal jsi ty lektvary?"

Draco nadzvedl obočí. Ptala se ho na tohle na veřejnosti? "Jo, chceš je hned teď?" Kouknul znovu na Weasleyho a odpřísáhl sám sobě, že jí ty antikoncepční lektvary nedá do ruky, dokud si nebude naprosto jistý, že je nepoužije.

"Ne!" nadzvedla ruce, jako by ho chtěla zastavit. Výborně! "Ne…" nervózně se rozhlédla kolem. "Až potom, jo? Jen se tě, ehm, potřebuju na něco zeptat."

"Tak se ptej." Skutečně byl velmi zvědavý, co by ji mohlo přimět přijít za ním přímo před zrakem jednoho z jejích přátel. Obzvlášť když se u toho takhle ošívala.

"Víš, je to o tvé bejvalce. Možná bys mi mohl, hm, o ní něco říct?"

"To záleží. O které a co přesně chceš vědět?"

"Ach! Hm, o Pansy, a co má, ehm, ráda? Chci říct, tak všeobecně. Jako romanticky."

Draco jen zíral. Hermiona zrudla a zavrtěla se. "Takže ty jsi odteď na holky, Grangerová?" zeptal se, víc než jen zmatený tím dotazem.

"Ne kvůli mně…."

Letmo se ohlédla na Weasleyho a on její pohled následoval. "Ani náhodou!"

"Mohl bys prosím prostě odpovědět?" Začala se bránit. Zajímavé.

Zasmál se. "Na to ať rovnou zapomene. Neexistuje žádná šance, že by se podívala dvakrát na takového blbce, jako je on. Ale jinak dobrý vtip. Musím se s ní o něj podělit."

Hermione si překřížila ruce na hrudi. Škoda že její plášť zakrýval většinu z té podívané. "Nemůžeš prostě odpovědět a nechat to rozhodnutí na ní?"

Pokrčil rameny. "Proč se s tím vůbec namáhat? Odpověď bude vždycky ne."

"Takže podle tebe on pro ni není dost dobrý?" zeptala se Hermiona zlověstným hlasem.

Ještěže se nenechal tak snadno zastrašit. "Přesně."

"Pro mě byl dost dobrý!" Hermiona si nahněvaně pohodila vlasy dozadu. "Ale na druhou stranu, to se vlastně nepočítá, že? Jsme dost dobré na pohrávání si a tropení si žertů, ale to je tak všechno, co? Neva. On se přes to dostane." Otočila se na podpatku a vydala se pryč.

A jé-jéj. Nějak se jí podařilo celé to obrátit naruby a udělat z toho osobní záležitost. Teď ji nemohl nechat jen tak odejít.

Tak tohle mu Pansy nikdy v životě neodpustí. Kruci!

"Co z toho budu mít?" zeptal se, čímž přiměl Hermionu se zastavit a zaváhat. Ale neotočila se.

"Co chceš?"

"Polibek."

Pomalu se otočila. "Nemůžu ti nic slíbit, ale můžu se ho alespoň zeptat, jestli by do toho šel."

Draco zakroutil očima. "Nejsem Přihřátý Potter, víš. Od tebe."

Její upřený pohled zakolísal. Nechtělo se jí ho znovu políbit, očividně. Smůla. Pansy byla jeho nejstarší kamarádka a jestli ji měl zaprodat, mělo by to radši stát za to.

"Ok," řekla nakonec. "Ale radši by to mělo stát za to."

Ušklíbl se nad ozvěnou svých vlastních myšlenek. "Vždy to stojí za to."

Zatvářila se asi tak stejně dospěle, jako on když ji předtím uviděl s Weasleyem. "Měla jsem na mysli tu informaci."

"To máš fuk."

"Tak už mluv."

"Napřed polibek."

Hermiona si podrážděně povzdychla. "Nemůžu se s tebou teď nikam vypařit. Slibuji, že ti to splatím později."

"Ne. Napřed polibek. Přímo tady; hned teď."

Její oči se rozšířily, když si vyvodila důsledky. Byli na hlavní ulici. Okolo bylo celkem dost lidí a kdokoliv je mohl vidět. A pak tady byli taky bystrozoři, většina z nich ho celý den sledovala. Jestli se nemýlil, s pár z nich se znala osobně.

"Jestli to má být nový způsob jak mučit Rona…"

"To je jenom bonus. Je to způsob, jak mučit tebe za to, žes o mě o to požádala." A způsob jak ji přimět k polibku. Na veřejnosti. Nebyl si tak docela jistý, jak se ohledně toho cítil sám, ale důležitější než to bylo přimět ji k tomu.

"Neměl by sis střežit svou reputaci nebo tak něco?" zamumlala.

Nemohl si odpustit smích. "Z té už nic nezbylo, Grangerová. Je fuč. Vyžádalo by to víc úsilí, než za kolik to stojí, abych ji získal zpět. Krom toho je to od tebe dost narcistické myslet si, že to bude někoho zajímat. Jsem si docela jistý, že Weasleyoho bude. Možná taky Pottera, kdyby tu byl."

"Trhni si. Neudělám to."

"Fajn, v tom případě nemá Weasley u Pansy naprosto žádnou šanci. Nezapomeň mu říct proč."

"Vážně si myslíš, že by Ron chtěl, abych se s tebou líbala?"

"To ne, ale zajímalo by mě, co by asi řekl, kdyby věděl, že ses se mnou vyspala jen proto, že se ti chtělo, ale nejsi schopna obětovat ani polibek, abys mu pomohla."

Hermiona si znovu překřížila ruce na hrudi a cynicky se ušklíbla. "Možná by řekl, že v tom případě ta noc s tebou za moc nestála?"

Ouvejs. Rozhodně věděla, kam zamířit, aby to pořádně bodlo. „Máš bod. Teď upaluj a pověz mu, že u ní nemá šanci."

Byl teprve napůl otočený, když znovu promluvila. "Si tu svoji bývalou holku nějak chráníš."

Kéž by z ní mluvila žárlivost a ne pouhá snaha popudit ho. Marné přání. "Stanovil jsem jasné podmínky, za kterých ti pomůžu, Grangerová. Ale když už to musíš vědět, z pomyšlení na Pansy s Weasleyem se mi chce zvracet. Doufám, že k tomu nikdy nedojde."

"Nic ti po tom není."

"Tobě taky ne, přesto jsi tady. A čím to je, Grangerová? Jsi tak dobrá kámoška nebo se cítíš provinile, že jsi sama nechtěla Weasleyho po tom všem, co jste spolu prožili?"

"Ty seš takový hajzl, Malfoyi."

Usmál se pro sebe nad jejím nevrlým pohledem. "Jo, ale mám tě přesně, kde jsem chtěl."

"Proč myslíš?"

"Pořád se tu se mnou dohaduješ. Nemůžeš vystát pomyšlení, že by tvůj drahocenný Weasley nedostal šanci u své vysněné holky týdne, takže se obětuješ, že ano?"

Zaškaredila se na něj. "Velmi lstivé. Pojďme se s tím vypořádat."

"Nevím, jestli se mi ještě chce, po tom co ses tomu tak bránila a vůbec." Bedlivě si prohlížel své nehty.

Odfrkla si. "Ale chceš."

To ano. Strašně moc. Aby ho odradila, musela by se mnohem víc snažit. "To je od tebe tak lstivé."

"Na tohle nepotřebuji být lstivá."

"Tak mě polib!"

K jeho velkému překvapení poslechla. Byl tak udivený, že asi na vteřinu vůbec nereagoval. Jen to pomyšlení, že k němu prostě přistoupila, položila mu ruce na ramena a políbila ho, bylo tak surrealistické, že mu chvíli trvalo, než mu došlo, že ano, přesně to udělala.

A potom si všiml poddajnosti jejích rtů oproti jeho, že se její ruce pomalu obtočily kolem jeho krku, jak se její tělo přizpůsobilo oproti jeho při pouhém náznaku tlaku jeho ruky na jejím boku.

Podařilo se jí připravit ho o rozum za velmi krátkou dobu s vynaložením minimálního úsilí.

Najednou už její ruce nebyly okolo jeho krku a ona ho jemně odstrčila a stočila hlavu, aby přerušila ten polibek. "Stačí, dostal jsi, cos chtěl," zamumlala.

Jenže on toho chtěl o tolik víc!

Červenala se. Zprvu to nechápal, ale potom jeho mozek opět začal fungovat a on si vzpomněl, že to pro ni bylo ponižující. Nejspíš by to mělo ponížit i jeho, ale jemu už to bylo prostě jedno. Chtěl ji.

Musel mít ovšem na paměti, že tohle by jenom výměnný obchod. Pročistil si hrdlo. "Pansy nemá ráda, když je lovená. Jestli to dělá, měl by toho nechat."

Hermiona obrátila oči v sloup. "Mluv aspoň pro jednou vážně, Malfoyi."

Draco zavrtěl hlavou. "Myslím to vážně! Neříkám, že by měl být úplně lhostejný, jen že by měl složit udičku a odkráčet, doufat že se zakousne. Když ji bude pronásledovat na každém kroku s obrovskýma psíma očima, předem prohrál."

"Vlastní zkušenost?"

"Pokoušel jsem se získat její pozornost celé věky, potom jsem se vzdal a ona ulovila mě. Nakonec přiznala, že mé počáteční žebrání o pozornost ji odpudilo."

"Oh. To je od ní tak… moderní." Hermiona se zamračila. "Dík." Otočila se.

"K návnadě na tu udičku, má ráda pěkné a drahé věci," pokračoval Draco k jejím zádům. "Ale jelikož si Weasley nemůže dovolit poskytnou jí ani jedno z toho... je taky romantička."

"Romantička?" Hermiona vypadala víc než jen trochu pochybovačně.

"Jo. Má ráda gesta. Květiny. Psaníčka. Básně. Pikniky při měsíčku. A podobně."

Hermiona se otočila, oči rozšířené zvědavostí. "Počkej, tys napsal Pansy báseň?"

Draco se neráčil k odpovědi, jen našpulil rty. "Skutečná otázka je, podaří se tvému šaškovskému Weasleymu udělat to dost dobře, aby zaujal její pozornost?"

"Ne," řekla Hermiona s úšklebkem, který se mu vůbec nelíbil. "Vážně si myslím, že skutečná otázka je, jestli jsi ji nějakou napsal ty."

"Hej, pomohl jsem ti, ne snad?" zeptal se rozhořčeně.

Její úšklebek se rozrostl. "Ty na to neodpovíš, že?"

"Ani za nic!"

Obyčejně by pocítil buď paniku nebo nepříčetnost nad takovým druhem nátlaku, ale momentálně byl příliš zaneprázdněný Hermioniným hypnotickým úsměvem - nemluvě o překvapení, že ho vůbec takhle škádlila - než aby ho to zajímalo.

Zaprodání Pansy rozhodně stálo za to.

Když se Hermiona vrátila, Ron byl zachmuřený. "O čem tohle sakra bylo?" dožadoval se.

Hermiona nadzvedla obočí. "Vyhovění tvé žádosti?"

"Nevybavuji si, že bych tě žádal…" Ron vypadal, že je mu nevolno, "abys s ním flirtovala a líbala ho a…" Zamlkl a natáhlo ho ke zvracení, dokonce to ani nevypadalo předstíraně.

Hermionina páteř se napnula hněvem. "Pro tvou informaci, moc se mu nelíbilo, že by ti měl pomoct a tohle byl jediný způsob, jak ho přimět ke spolupráci. Ale jestli nechceš slyšet, co jsem zjistila, tak fajn, nechám si to pro sebe."

"Nemuselas mu říkat, že to chceš vědět kvůli mně, víš," zamumlal.

"A co jsem měla říct? 'Nazdar, jen tak náhodou mě napadlo, čím bych mohla okouzlit tvou bejvalku, úplně bezdůvodně'? Kromě toho, přišel na to úplně sám. Podle toho jak jsi tu stál a tak."

"Tak jo, tak jo!" Ron se zašklebil. "Oceňuji tvou… obětavost."

"Ne, neoceňuješ." Zkřížila si ruce a trochu ohrnula rty.

Odfrkl si. "No, ono to nevypadalo moc jako oběť, když ses na něj tak smála a culila."

Hermiona nedbala svých hořících tváří a zdvihla nos. "To byla jenom reakce na zmínku o básničce!"

To Rona trochu vyvedlo z míry a zbledl. "Báseň? Můj ty bože, vážně nemám naději, že?"

Hermiona ho poplácala po náhle pokleslých ramenech. "Jeden nikdy neví?" pokusila se s vědomím, že to bylo chabé povzbuzení.

Pohled, který po ní vrhl, byl víc než jen skeptický. No, možná nebude na škodu, když do toho nebude vkládat moc nadějí.

Básně, no vážně.

"Vidíš, já říkal, že to bude v pohodě."

Hermiona se pomalu otočila na Thea, který právě promluvil. "Ty se prostě rád plížíš za lidmi a děsíš je, že?“ zeptala se.

"Je to docela zábavné, ano." Ale neusmál se.

Ne že by se Theo někdy smál. Poslední dobou nevypadal nadšený vyhlídkou, že by ji měl potkat v jejich pracovně. Byla si vědoma, že mu víc než jen jednou ublížila, ale posledních pár dní to vypadalo ještě na jinou příčinu.

"Nevšimla jsem si tě v Prasinkách," pokusila se s falešným veselím.

"To proto, že jsem neměl důvod tam jít. Ale zaslechl jsem, že ty ses bavila." Jeho hlas byl strašidelně bezvýrazný.

Hermiona nakrčila nos, okamžitě si uvědomila, co myslel tím, že se 'bavila'. "Ani ne."

"Docela bych ocenil, kdybys mi nelhala. Nejspíš si myslíš, že jsi ke mně šetrná. Omyl." Theo ji obešel a usadil se za svým stolem.

Hermiona obranně zkřížila ruce, v rozpacích nad těmi důsledky. "Jo, no tak jsem políbila Malfoye. Vždyť víš, jaký je. O všem musí vyjednávat. Ron potřeboval-"

"Očividně si to nalháváš sama sobě," přerušil ji chladně Theo. "Za prvé, Malfoy dospěl k bodu, kdy ti nedokáže nic odepřít, a ty to víš."

Hermiona pocítila nepatrné škubnutí v jednom oku. "A za druhé?"

Theo si povzdechl, vypadal celkem vyčerpaně. "Za druhé, oba dva zatraceně úspěšně pokračujete ve vymýšlení těchto her, jen abyste měli výmluvu, proč se navzájem dotýkat. Upřímně, Grangerová, teď už dokonce i ti z nás, co vás dva za žádnou cenu nechtějí vidět spolu, čekají, až vy dva konečně dospějete a pohnete se dál."

Hermionina čelist zůstala dokořán. "C-co?" vyžbreptla. "Já ne - my ne - toto je… Nemůžu uvěřit, že tě vůbec poslouchám!" Odvrátila se v chabém pokusu skrýt svá hořící líčka. Ještě nikdy ve svém životě neslyšela tak nesmyslné prohlášení pronesené tak neomaleně!

"Vyspala ses s ním. Něco k němu cítíš, pokud se tedy nestalo tvým zvykem spát s každým kouzelníkem, kterého nemůžeš vystát."

Náhle a nemilosrdně ji zastihl pocit zrady, když se kvapem otočila zpět k Theovi. "On ti o tom řekl?" zeptala se tiše. Nějak jí předtím nedošlo, že by Draco jejich společnou noc mohl použít ke zranění Thea a vmetnout mu to do tváře. Bylo to vůči Theovi kruté a vůči ní potupné.

Nyní, když se nad tím pořádně zamyslela, bylo přesně tohle pro Draca typické.

Byla tak blbá.

"Ne," odvětil Theo jednoduše. "A o to stejně nejde. Proč je tak těžké připustit si, že ho chceš? To je zapírání vážně o tolik snazší? Co budeš dělat, až si tvůj příští kluk uvědomí, že nedokážeš přestat s těmi hrami? Nebo až to s tebou Malfoy vzdá a ty začneš žárlit na jeho další přítelkyni? Nebude na tebe čekat věčně, to víme oba dva. Svedeš ho znovu a přiměješ ho, aby i on zradil ji? Je to sobecké a ty to víš. Sobecké a nezralé. Pokud si vážně myslíš, že to nemá cenu, tak fajn. Ale není už na čase, aby ses pro jedno z toho rozhodla?"

Hermiona potřásla hlavou, aby se zbavila pavučin zmatení a zamumlala, "ne, já ho… nemám… ráda. Nechci s ním být." Nechtěla. Opravdu! "Byla v tom pouze fyzická přitažlivost a to už jsme vyřešili. Jednou. Ani jsi o tom neměl vědět."

"Jo, slyšel jsem, jak efektivně se vám podařilo to vyřešit." Odkapával z toho tak silný sarkasmus, že by se dal krájet nožem. "Není to o tom, co uděláš, ale jak to uděláš a... vážně to nerad říkám, ale určitě to neuděláš lhostejně."

Hermiona to nechtěla poslouchat. Vážně to nechtěla poslouchat. Theo se mýlil. Ani ďábel by ji nepřiměl chtít Draca po všech těch věcech, co udělal - po všem, co udělal jí. Nebyla masochista! To byla prostě… pitomost.

Theo se mýlil.

Theo ignoroval její jízlivou poznámku. "Na povrchu tě rozčiluje. Ale to, že tě rozčiluje, tě neodehnalo. Takže musí být chvíle, kdy tě nerozčiluje. Chvíle, kdy ho máš chuť políbit a vidíš v něm někoho, s kým bys mohla-"

"Mlč!"

"- mít vztah. No vážně, Grangerová. Cos myslela, že řeknu? Občas bys mohla myslet i na něco jiného než na oplzlosti."

Kapitola 85

Theo se mýlil.

Země pod Hermioninýma nohama se zachvěla a ona se raději uchýlila do bezpečí své věrné kancelářské židle a posadila se, než se zamračila na Thea. "Odkdy se ty tak zajímáš, jestli se mi Malfoy líbí nebo ne?"

"Budu k tobě upřímný," řekl s pohledem upřeným kamsi za její ramena. "Když jsem zprvu Draca povzbuzoval, nemyslel jsem si, že má u tebe šanci. Proto jsem to ostatně dělal. Abych mohl pozorovat jeho marnou snahu."

"Co že jsi?"

"A upřímně si stále myslím, že na tebe prostě nemá. Jsi příliš chytrá. Příliš dobrá. Příliš idealistická. Nechápu to; nedává to smysl. Ale typuji, že nejsi první na světě, co se zakoukala do někoho, kdo mu nesahal ani po kotníky. Nevím, jestli to je tím, že se vedle něj cítíš ještě výjimečnější, nebo tím, že si plně neuvědomuješ své možnosti…"

"Přestaň!" Hermiona pozvedla ruku. "Přeslechl jsi tu část, kdy jsem říkala, že ho nemám ráda?"

"Nepřeslechl. Jenom ignoroval."

"Ach a to zní o tolik lépe."

Theo ignoroval její jízlivou poznámku. "Na povrchu tě rozčiluje. Ale to, že tě rozčiluje, tě neodehnalo. Takže musí být chvíle, kdy tě nerozčiluje. Chvíle, kdy ho máš chuť políbit a vidíš v něm někoho, s kým bys mohla-"

"Mlč!"

"-mít vztah. No vážně, Grangerová. Cos myslela, že řeknu? Občas bys mohla myslet i na něco jiného než na oplzlosti."

Hermiona by vsadila cokoliv, že ji Theo právě znemožnil záměrně, takže jen zaskřípala zuby a ani necukla. „Upřímně," řekla raději, "nechápu, proč mi tady děláš kázání! Vím, že jde z jeho strany pouze o fyzickou přitažlivost. Řekl, že se mnou nechce být, že jsem pro něj nevhodná a že ke mně nic… necítí. Řekl, že se mi jen chtěl dostat pod sukni. A nezapomeň, že je to fanatický, zákeřný hajzl. Proč bych s ním chtěla něco víc?"

Netřásly se jí ruce. Sevřela je v pěst pouze proto, že byla rozzuřená. A jestli začínala být přímo vzteky bez sebe, bylo to pouze proto, že se k ní vracely všechny ty odporné věci, co jí Draco řekl, jen aby ji ujistil, že po ní nic nechce - až na sex, kdyby měla zájem.

No, zájem byl a bylo mu vyhověno, a on si s ní od té doby pohrává, jen aby viděl, kam až může zajít. Nebyla si dokonce ani jistá, že s ní chtěl znovu spát. Možná mu stačilo, že lidé věděli, že od ní dokáže získat polibek, kdykoliv se mu to zlíbí.

Proč lidi okolo jednali, jako by v tom lítala až po uši? Kdyby doufala ve víc, byla by terčem posměchu celých Bradavic - pokud již nebylo pozdě, vzhledem k tomu, co Theo věděl. Co když to věděli i ostatní!

"Nevěř jeho lžím," řekl Theo zlehka.

To ani neměla v úmyslu! "Nebudu."

Zavrtěl hlavou. "Ne těmto lžím. Těm druhým. Nevěř mu, že tě nechce."

"Ok. Tomu se dá uvěřit." Tu noc v knihovně se zdál být děsně přesvědčivý. A proč by neměl chtít víc? Sex byl dobrý a kdyby si to zopakovali, byl by stejně tak dobrý. K tomu nebylo třeba příliš inteligence, abyste si to spočítali.

Theo se na ni na dlouhou chvíli zadíval a pak s povzdechem pokroutil hlavou. "Stejně je to úplný blbec a já tomu nijak zvlášť nefandím, takže…" Pokrčil rameny a chopil se práce na svém stole.

Že ti to ale trvalo, než sis o ně řekla," protáhl líně Draco.

"Sklapni a naval je."

Draco na Hermionu zvýšil obočí. Trvalo jí to skoro celý týden, než si řekla o její antikoncepční lektvary, a teď se chovala, jako by to chtěla mít co nejdřív za sebou? Dokonce s ním za celou tu dobu ani nepromluvila. Na rovinu, chyběla mu.

Ona si pro ně samozřejmě dokonce ani nedošla do jeho ložnice. Zastavila ho po hodině a požádala ho, aby jí je donesl do nějaké zřídka užívané chodby. Očividně s ním nechtěla být viděna.

Ne že by ho to nějak překvapovalo.

"Nezasloužím si něco za odměnu?" zeptal se.

"Ach! Ano!" Vypadala tou otázkou vyplašená. "Samozřejmě! Kolik potřebuješ?"

Zamračil se, když začala pátrat po své peněžence. "Já nemyslel peníze!"

"Jasně, že ti za ně musím zaplatit-"

"Ne! Nemusíš!"

Zamrkala a zírala na něj, jako by se zbláznil. Možná blázen byl. Prostě jen nechtěl peníze za to, že jí prokázal mizernou laskavost. S jinými projevy vděčnosti by souhlasil, ale ne s tímhle. Dnes to ovšem vypadalo, že na jakékoliv 'projevy' může rovnou zapomenout. Škoda.

"Nezůstanu ti nic dlužná, Malfoyi," řekla nakonec.

"Prostě řekni 'díky'," řekl a sotva zadržel povzdech ve svém hlasu. Sakra, ale jak mu chyběla.

Kéž by to tak nebylo.

"Díky." Zněla napjatě. Jak to pro ni musí být potupné za něco mu děkovat.

"Tu máš, bylo to tak těžké?" naschvál zněl blahosklonně, aby ji dopálil. Jedině tak se mohl vyhnout chvilkovým slabostem, kdy by po ní toužil. Očividně na jeho touhy neměla dneska náladu.

Stiskla rty do jednoho z těch roztomilých zamračení. "Mohl sis prostě vzít peníze a nepeskovat mě."

"Těch pár siklů si můžeš nechat."

"Stálo to víc než jen pár siklů."

Nedbale pokrčil rameny. "Moc ne. Laciné svinstvo. Přesně něco pro Weasleyovou."

"Nezačínej." Patrně neměla náladu ani na urážky. Moc toho teda nezbývalo.

"Jo, jasně," zamumlal. "Hlavně aby ten tvůj milovaný Weasley nechtěl Pansy podstrčit něco podobně nízké kvality."

Hermioniny oči se nevinně rozšířily, což Dracovi přišlo divné. "Ach, takže podle tebe se s ní nakonec fakt vyspí?"

Zíral na ni a pak si to představil a zkroutil tvář. "Ou, tak teď už nikdy neusnu!“

"Vážně ti celkem záleží na tvé bývalé přítelkyni, co?" " zeptala se Hermiona s potřesením hlavy.

"Je mnohem víc než jen bývalá přítelkyně."

Ta slova prostě vyšla sama, ale než to mohl objasnit, její tvář zjihla způsobem, který se mu opravdu nelíbil. "Jo, to je, že?" zeptala se téměř zahloubaně. "Každopádně, dík."

Draco měl velmi silné podezření, že tady právě opět došlo k nedorozumění. "Pansy je má kamarádka," řekl rychle. "Není mnou nadšená od té doby, co... ale i tak je to moje kamarádka."

"Já vím," řekla Hermiona s přikývnutím. "Stejně tak je Ron stále můj kamarád."

"Jo…" Draco si i tak nemyslel, že to Hermiona chápala, ale kdyby se to pokusil ještě víc objasnit, vypadal by jako pitomec. A k čemu by to vůbec bylo? Ona bude stejně vždycky věřit, čemu chtěla, bez ohledu na to, co řekl.

"V každém případě, jelikož jsme tady hotovi..." řekla Hermiona a po tom, co vypadalo jako chvilkové zaváhání, mu dupla na nohu. Silně.

Vyjekl a uskočil, než se stihl zarazit. "Co to…? Zešílela jsi?"

Překřížila si ruce na hrudi. "Odkud se Theo dozvěděl, že jsme se spolu vyspali?" zeptala se velmi chladně.

To byla přímo ukázková změna tématu. A… au! "On ví vždycky všechno, ne?" pokusil se. Chabá obrana byla vždy lepší než žádná, že jo? A opravdu doufal, že se mýlil a nebyla to bolest v jejích očích. S tím, jak málo jí na něm záleželo, si vážně nemohl dovolit ublížit jí.

"Oh, prosím. Někde k tomu musel přijít. Ode mě to nemá, takže..." Ukázala na Draca.

Povzdechl si. To nebude dobrý, že ne? "Možná něco zaslechl."

"A proč jsi musel kolem roztrubovat, že… však víš?"

"Neroztruboval jsem-"

"Moje chyba, že jsem ti vůbec kdy věřila," přerušila ho, očividně jí jeho výmluvy nezajímaly. "Měla jsem vědět, že toho využiješ. Moje hloupost." Kousala se do rtu a tiskla si ruce, což poukazovalo, že ji znepokojilo, že o ní Draco rozhlašoval drby.

Draco se chtěl opět pokusit obhájit, když si uvědomil, jak to bylo marné. Neměla zrovna náladu ho vyslechnout. Když ještě nosila náramek, naschvál o ní rozhlašoval drby, aby vypadala jako jeho osobní šlapka. Neměla žádný důvod věřit, že by to neudělal znovu, když už s ním doopravdy spala.

Nechápala, že už byl jiný člověk, a i kdyby si všimla některých změn, vážně neměla důvod věřit, že se zase nevrátí ke svému starému já, že ne?

"Nikdy jsi mi nevěřila," řekl místo toho a cítil se trochu smutně. "Kdyby ano, nebyla bys tomu hned tak nedočkavě uvěřila."

"Vlezla jsem ti snad do postele, ne?" zeptala se, nepodívala se mu do očí. Sevřela pěsti a jeho napadlo, že ho chtěla praštit. Rozhodně měl štěstí, že nebyla v pokušení ho proklít.

"Jo, ale k tomu jsi mi nemusela věřit. Šla jsi se mnou do postele, protože jsi potřebovala sex tak hrozně, že už ti bylo jedno, jestli mi můžeš věřit. Je mi líto, že toho teď lituješ, ale není to moje chyba. Dal jsem ti, cos chtěla, a navzdory tomu, čemu věříš, nikde jsem to neroztruboval."

Podle toho, jak se na něj podívala, než odešla, poznal, že mu neuvěřila.

Nikdy mu nevěřila. Nikdy mu nebude věřit. Proč se vůbec snažil.

Proč se nemohl prostě přestat snažit.

"Co se rýmuje s 'vděku'?" Ronovo obočí se mračilo při zápolení s kouskem papíru před ním.

To mu Hermiona musela uznat, pokoušet se napsat báseň u oběda ve Velké síni byl odvážný počin. Nebo možná jen hloupý.

Harry zamyšlením svraštil nos. "Vzteku?"

Ron vypadal, že o tom vážně uvažoval. Dobrotivý bože! To bude teda nářez.

"Zkus 'věku'," navrhla Hermiona. "Pokud teda od ní nechceš dostat do koulí."

"Ní?" Harry náhle zpozorněl. "Počkej, to má být pro tvou tajemnou neznámou?"

Ron po něm střelil napůl pobaveným pohledem. "Ne, vole. Rýmování je odteď můj koníček."

Harry se zaksichtil. "Ukaž!"

Natáhl se pro papír, ale Ron ho pohotově odtáhl. "Ani ve snu!"

"Kámoši ukazují svým kámošům jejich rýmy."

"Tak to teda ne."

"Ale jo!"

"Hermiono!" Ron vypadal vyplašeně.

"Kolik vám dvěma je?" zeptala se. "Dvanáct?" Potřásla hlavou. Jelikož letos museli bojovat leda tak se svými stíny, Ron s Harrym se začali chovat víc jako, no, jako kluci. Nemohla si pomoct, aby ji nenapadlo, jaké by to asi bylo, kdyby s nimi prožila normální dětství.

"Hej, to není fér!" bránil se Ron. "To on s tím…" Jeho hlas utichl po tom, co ho Hermiona zpražila pohledem. "Já se staral jen sám o sebe," zamumlal trucovitě.

Harry se zasmál a Hermiona ho usadila pohledem, který jeho smích přepnul na kašel.

Hermiona usoudila, že pro tuto chvíli bylo dost zastupování jim matku a zeptala se, "kde je Ginny?"

Ron mírně mávl rukou. "Říkala, že musí napsat nějakou esej, protože špatně odpověděla v hodině."

Harry se stále křenil. „V reálu, pokud si to vybavuji dobře, byl její slovník barvitější."

"Jo, no," zamumlal Ron, "měla štěstí, že ji mamka neslyšela takto mluvit o jejích učitelích."

"Mně to ve skutečnosti přijde osvěžující," řekl Harry.

Ron si odfrkl. "Jen když nenadává tobě. Nevypadáš tak 'osvěženě' když pošle do prdele tebe. Ostatně, nevypadal jsi moc 'osvěženě' ani po Prasinkách!"

Harry pokrčil rameny. "Uznávám, že mě trochu hubovala, ale rande dopadlo dobře, jasný? Udobřili jsme se. Jestli jsem byl ve špatné náladě, tak kvůli všem těm... bystrozorům."

Hermiona byla nápadně zaujatá svým jídlem.

"No tak, kámo, snad si fakt nemyslíš, že tě bystrozoři pronásledovali?" zeptal se Ron.

Harry našpulil své rty. "Šel jsem na záchod, dva z nich za mnou. Jeden vešel do kabinky, ale nedošlo tam k žádné… aktivitě… však víš, jak to myslím, a ten druhý si umýval ruce pět minut. Potom jsem vyšel zas ven, šli za mnou plus dva další číhali z druhé strany dveří zabráni do rozhovoru, jestli je kumquat* zelenina nebo ovoce - proč by se tím někdo zabýval, nemám tušení - a vyměňovali si pletací vzory."

Ron vypadal, že neví, jestli se má smát nebo ho litoval. "Ach."

"To je jenom špička ledovce. Kamkoliv jsem šel, byli tam bystrozoři z různých směšných pohnutek. Jakmile zastihnu Brumbála, hodím s ním o tom řeč. Takže ne. Tvá sestra nezavinila mou špatnou náladu. Ona byla andílek."

Ron vypadal mírně zmateně. "Vždyť je to příšerná harpyje! Tak či tak je to moje sestra, takže na ni buď hodný."

Hermioně zaskočilo, kuckala a prskala, jak se snažila nerozesmát. Ginny byla možná hrubá, ale aspoň měla srdce na správném místě. Už dávno prokázala svou loajalitu vůči rodině a přátelům. Pansy Parkinsonová, na druhou stranu, která se líbila Ronovi, nebyla nic jiného než chladná, povrchní mrcha, bez ohledu na mínění Rona nebo Malfoye. Nebylo pochyb, komu by připadl Hermionin hlas v soutěži o harpyji roku.

Harry vypadal zvědavě a Ron zase rezignovaně, nejspíš si byl vědom, proč měla Hermiona náhlé potíže s dýcháním.

"Jasně," zasípala Hermiona. "Hm, musím s Ginny o něčem mluvit. Hodně zábavy s tvým… rýmováním." Rychle vstala a odešla, než ji mohl Harry vyslýchat kvůli její divné reakci.

Najít Ginny nepředstavovalo žádný problém. Byla v nebelvírské společenské místnosti, nahněvaně si pro sebe mumlala a u toho si něco poznamenávala na kousek pergamenu. Vyrušení ovšem horlivě uvítala a byla víc než ochotná následovat Hermionu do jejího pokoje, aby jí Hermiona mohla vrátit ‚věci‘, které si půjčila.

"Proč mi je už vracíš?" zeptala se Ginny, když ji Hermiona vedla do svého pokoje, aby jí mohla ty lektvary dát v soukromí.

"Poněvadž jsme se s Theem rozešli, nemám být na co 'připravená'. Jelikož jste s Harrym zase spolu, budou se ti hodit víc," odvětila Hermiona a tvářila se, že je to rozumné odůvodnění.

"Jasně. Takže teda budeš dál pokračovat v předstírání, že ses nikdy nevyspala s Malfoyem?" zeptala se Ginny ležérně, zatímco přešla k Hermioninu stolu a prohlédla si knihy, které tam byly rozházené.

Hermionina mysl byla otupělá šokem a nezmohla se na jinou odpověď než na: "Co?"

Ginny pokrčila rameny a vzhlédla, uzemnila Hermionu pohledem. "Nemusíš nám o tom lhát, víš."

"Ginny, nevím, co ti řekl-"

"Nic mi neřekl," přerušila ji Ginny. "Proč by se mnou Malfoy vůbec mluvil?"

Hermiona polknula. "Theo?"

"Ne."

"Tak kdo?" Jak moc se to rozšířilo?

"Mám vlastní mozek," řekla Ginny trochu podrážděně. "Všimla jsem si těch všeříkajících rozpaků. A vrácení mi těch lektvarů je jen další pokus o kamufláž, že?"

Prasklo to. Ale aspoň ne pomocí šeptandy. "Omlouvám se," řekla Hermiona, upouštějíc od jakéhokoliv předstírání. "Jen jsem nechtěla, aby to někdo věděl."

"To mi došlo. Vážně," řekla Ginny a podřepla si, aby pohladila Křivonožku. "Ale věř mi, takové tajnosti nejsou zdravé. Musíš to na Harryho a Rona prostě vybalit a nechat je se s tím vyrovnat. Neradila jsi mi náhodou to samé?"

Bylo to možné. Ale to bylo něco úplně - Ginny to tajila před svým klukem a ta věc se Zabinim byla pohřbena v minulosti a… no, druhým se vždy radí dobře, že ano? "Myslíš, že mi v tomhle pomůžou tvé zkušenosti se Zabinim?" zeptala se.

Ginny pokrčila rameny a přesunula se ke knihovně. "Poučila jsem se. Takováto tajemství hnisají. A, ještě hůř, chuť zakázaného tě může svést k zopakování stejných chyb. Ne že by se mi to stalo po tom, co jsem se dala dokupy s Harrym, to ani náhodou."

Hermiona zavrtěla hlavou. "To mě ani nenapadlo a své chyby opakovat nebudu."

I kdyby třeba za zopakování stály - z čistě fyzického hlediska, samozřejmě. Akorát škoda, že to za to nestálo jejímu rozumu a duši, nemluvě o její sebeúctě, sebejistotě a úctě k přátelům.

"Políbila jsi ho v Prasinkách," poznamenala Ginny, stále stejně lhostejně.

"Měla jsem k tomu důvod!"

Ginny se celkem cynicky usmála. "A příště budeš mít taky důvod a jsem si naprosto jistá, že až se s ním znovu vyspíš, bude k tomu pořádně dobrý důvod.

"Co ode mě chceš, Ginny?" povzdechla si Hermiona. Nemohla vést tuto diskuzi, když se ani nevyznala sama v sobě.

"Podívej, nikomu do toho nic není," řekla Ginny, překvapivě jemně. "Dělej si, co chceš. Jenom buď opatrná. A nech si pro jistotu ty lektvary." Věnovala Hermioně ryze soucitný pohled.

"To nebude potřeba," řekla Hermiona.

Paradoxně, nebude je potřebovat, ať už se zachová, jak lidé očividně očekávali, nebo ne. Avšak nepříslušelo jí, aby s někým sdílela podrobnosti o Dracově prokletí. Pochybovala, že by zářil radostí, kdyby vyžvanila svým kamarádům, že byl neplodný, dokud se neoženil. Nejspíš to považoval za soukromou věc.

"Pro strýčka příhodu. Lepší než nosit ďáblovo sémě, ne?" Ginny Hermioně věnovala mrknutí, bez kterého by se vážně obešla.

Po tom, co Ginny odešla, aby dokončila svou esej, Hermiona pozorovala lektvary na svém stole. Nosit ďáblovo sémě. Jo, tak to určitě. To se nestane. Nikdy. Jelikož neměla v úmyslu provdat se za Malfoye, bylo to fyzicky nemožné.

Tak ale tohle byl vážně divný nápad.

Ovšem skutečně zarážející bylo, že si přála praktikovat více 'neplození malých ďáblů'.

"To musí být konec světa," odpověděla suše.

"Vidíš, když bude stejně konec světa, proč se vůbec obtěžujeme s tou blbou obchůzkou? Proč prostě radši nezajdeme nahoru do Astronomické věže?"

Na vteřinu si už myslel, že ji překecal, ale poté její výraz zkameněl. "Takhle trávíš všechny své obchůzky, Malfoyi?"

*Pozn. překl.: Kumquat fakt existuje, přestože jsem o něm dosud neslyšela. https://exoticke-ovoce.coajak.cz/home/kumquat/kumquat-popis.htm

86. kapitola

Tento den byl nudný, usoudil Draco, když zíral do krbu ve společenské místnosti. Blaise se kdesi muchloval s Tracey... pro změnu. Draco zřídka kdy vídal Blaise samotného a to ho štvalo.

Holky neměly být středem vašeho života.

Nuda Draca dohnala k navštívení knihovny, kde pátral po Grangerové, aby ji mohl potrápit. Nebyla tam. Takže ji šel pohledat ven. Neúspěšně.

Očividně bude muset toto odpoledne strávit o samotě, jenže... to nechtěl. Chtěl si s někým popovídat. Nechtěl se už cítit, jako by nebyl součástí životů lidí, na kterých mu záleželo.

Chtěl-

"Zase se vznášíš s hlavou v oblacích, Draco?" zeptal se jemný hlas, když se jeho blond a nejoblíbenější bejvalka posadila vedle něj.

"Nevznáším se," namítl bez špetky nedůtklivosti, "jenom jsem znuděný až na kost."

"Tak si pořiď holku," navrhla mu Pansy, možná trochu chladně. Ok, no tak si do něj občas musela rýpnout za to, jak se k ní zachoval. S tím mohl žít.

"Pár holek jsem měl," odpověděl úsporně. "Očividně mi to moc nejde."

"Chce to pouze cvik?" Ani se na něj nepodívala, raději zkoumala své nehty.

"Myslíš na někoho konkrétního?" zeptal se suše.

"Vlastně ano," překvapila ho svou odpovědí. "Astoria Greengrassová se k tobě celkem hodila… Proč jí nedáš ještě jednu šanci?"

Z toho nevinně znějícího násilného návrhu se Dracovi naježili chlupy. "Ne. Na to zapomeň."

A to si myslel, že mu nevyhovovala samota. Jeho chyba.

"Ne, vyslechni mě!" napomenula jej prudce Pansy. "Podívej na sebe! Už se vůbec nepodobáš Dracovi, jakého jsme všichni znali. Když jsi byl s ní, alespoň jsi ho připomínal. Chybí mi, i když dokázal být někdy parchant. Přeji si, aby byl zpátky!"

Draco zakroutil hlavou. "Jsi blázen, Pansy, a přesně to mám na tobě tak rád, ale na tohle můžeš rovnou zapomenout. Astoria byla celkem fajn, ale nebyla nic pro mě."

Pansy se ušklíbla. "Myslíš si, že jsi zamilovaný do ní, že? Vedlejší účinky toho prstenu a náramku…" její hlas zakolísal nad oživenou bolestí z toho, že nasadil náramek nějaké čarodějce, která tehdy pro něj nic neznamenala. Potom se přes to nejspíš přenesla, když pokračovala, "není to skutečné, Draco. Navíc, co si od toho slibuješ? Že se do tebe Grangerová zamiluje? Že ji tvoje rodina přijme s otevřenou náručí? Že její přátelé přijmou tebe? Že se vezmete a budete spolu žít šťastně až navěky? Víš, že to je nereálné. Že se to nestane."

Draco to věděl. Avšak, docela upřímně, úplně by mu stačilo, kdyby Hermioně na něm aspoň záleželo. Kdyby její oči při pohledu na něj aspoň trochu zjemněly, snesl by, kdyby nikdy nemohl mít ten zbytek.

Přestože 'nikdy' znělo jako neuvěřitelně dlouhá doba, pokud jste se měli cítit nenaplnění.

Dělalo se mu z toho všeho přemítání špatně. Pansy měla pravdu; už nebyl jako dřív.

Opravdu spoléhal, že se přes to dostane. Pár měsíců, možná rok, to by mělo být dost, aby na ni zapomněl, po tom co vyjdou z Bradavic, že ano? Přijdou další čarodějky. Snad se jedna z nich zamiluje do něj.

"To není zdravé, Draco," pokračovala Pansy. "Jsi čistokrevný, Zmijozel, Malfoy a ona… je méněcenná. Kdyby aspoň byla přitažlivější, to bych ještě pochopila-"

"Chtěla jsi něco, Pansy?" prudce ji přerušil Draco. Ať se do země propadne, jestli Hermiona nebyla přitažlivá, a upřímně ho trochu mrzelo, že zrovna Pansy nedokázala vyrůst z toho strojeného povyšování se. Hermiona byla přirozená na rozdíl od většiny holek, které znal.

"Podle mě by ti Astoria mohla pomoct na ni zapomenout."

"Jo? Jsi si jistá, že se toho nechceš ujmout sama?"

Okamžitě zalitoval svých slov, když viděl, jak ji to zasáhlo. Výborně, proč nezesměšnit holku, co při něm stála v době, kdy by každá jiná vzala nohy na ramena?

"Pansy, já jsem-"

"Úplný a naprostý debil, správně," přerušila ho.

K tomu toho neměl moc co říct, poněvadž pouze konstatovala fakta. Navíc, kdyby se bránil, mohli by se začít hádat a to vážně nechtěl.

"Už jsem se přes tebe přenesla," oznámila mu potom Pansy. "Nemám v plánu dát se s tebou vůbec kdy dohromady. Jenom už se nemůžu dál dívat, jak… směšně málo toho zbylo z tvého starého já."

"Ty teda umíš chlapovi dodat sebevědomí," zamumlal.

"Astoria by ti mohla zvednout sebevědomí."

"Ne." Astoria by mu mohla na chvíli zvednout sebevědomí, ale časem by byl opět v bodě, ve kterém se ocitl již s Pansy. Vztah, ve kterém on čekal, až se ona od něj odpoutá, a ona čekala, až si on uvědomí, že k ní cítí to, co k ní cítit nikdy nebude. Nikdy by to nebyl dobrý vztah, už vůbec ne zdraví prospěšný.

"Sakra, Draco…"

Draco si povzdechl. Pansy se z toho zřejmě neponaučila. "Prostě to nech být, jo?"

"Jen se snažím pomoct."

"Jo?" Jeho ústa se zkroutila do cynického úsměvu. "Ještě trochu tvé 'pomoci' a přinutíš mě vytáhnout fakt, že je do tebe Ron Weasley úplně blázen."

Trošičku by si do ní rýpnout snad mohl.

Pansyiny oči se rozšířily a na jejích líčkách se objevily růžové fleky. "Co ti ten malý hlodavec nakecal?"

"Není až tak malý, nemyslíš? Vlastně je celkem vysoký."

Odfrkla si. "Má mozek drobného hlodavce."

Dracovy rty se opět zkroutily. "To ti nebudu vyvracet." Upřímně vůbec nechápal, co na tom pihovatém kouzelnickém vzoru pro ubohost kdysi viděla Hermiona. Nebo co na něm stále viděla, že si tak cenila jejich přátelství. Draco by to neoznačil přímo za žárlivost, prostě jen toho zmetka neměl rád a těšilo ho, že se Pansy očividně nelíbil. "Takže, jak to vlastně je?"

"Nijak jsem ho v tom nepovzbuzovala, jestli máš na mysli tohle." Pansy mu v tom udělala velmi rychle jasno. "On je prostě… všude kolem. Odmítá si jít po svých. Je to... otravné." Zamračila se a něco si pro sebe zamumlala, z čehož si Draco domyslel, že se snažila najít nejvhodnější nadávku pro Weasleyeho.

Pobaveně si odfrkl. "Nekecej, on s tím nepřestal?" Takže ten idiot nedbal jeho rady, aby Pansy nechal na pokoji. S takovou neměl žádnou šanci. Paráda!

"No, řekla bych, že poslední dobou trochu polevil ve své snaživosti," připustila. "Ale jako by se na mě prostě nemohl přestat dívat."

"No, jsi hezká," řekl Draco a pokrčil rameny.

"Já vím," řekla a znovu odfrkla. "Příliš pěkná pro nějakého zrzavého žebráka Weasleyho."

Pouze z principu a zakořeněné nenávisti k Weasleyům Draco souhlasil s Pansyiným prohlášením, ale najednou si uvědomil, jak chabě ten důvod zněl. A co víc, on sám kdysi neměl o moc lepší důvod pro svou nenávist k Hermioně. Všechno to vypadalo tak neuvěřitelně hloupě a dětinsky, že už to teď ani nechápal.

Jestli z něj chtěla mít Pansy opět takového člověka, raději zůstane takový, jaký je teď.

Hermiona se mračila na hodinky a pohrávala si s knoflíčkem u své košile. Měl zpoždění. Měl půlhodinové zpoždění. Měla lepší věci na práci, než čekat nějakého nedochvilného tupce. Možná by mu měla strhnout pár kolejních bodů - to by ho mohlo naučit dochvilnosti! Obzvlášť pokud šlo o úřední povinnosti. To, že za to nebyli placení, ještě neznamenalo, že to nemuseli brát vážně.

Dveře se otevřely a ona se otočila, ve střehu, že mu dá pořádně za vyučenou, avšak spatřila někoho neočekávaného.

"Ach," řekla, než se stihla zarazit. Ach, co? Malfoy přece občas používal tuto pracovnu, věděla o tom. Poslední dobou se to však dělo zřídka, jelikož s Theem toho příliš nenamluvil. Navíc obvykle tuto pracovnu nepoužíval ty večery, kdy tu byla ona. Přece jenom se oba takřka úzkostlivě vyhýbali společnému konání služby. Náhodná setkání, zapříčiňující napětí a končící odchodem každého z nich svou cestou, byla jedna věc, uváznutí spolu na hodiny, kdy by si spolu museli povídat, to bylo něco jiného.

Že by se špatně podíval do rozvrhu a neuvědomil si, že měla dnes večer procházet chodby s nedochvilným Havraspárem z šestého ročníku? To je fuk, ona za chvilku z pracovny stejně vypadne.

"Ahoj, Grangerová, " řekl Malfoy potichu a zavřel za sebou dveře.

"Čau. Hm, nepotkal jsi na cestě sem Chamberse?"

No tak možná dala až přehnaně najevo, že se toužila odsud dostat. To jen, že když byla blízko Malfoye, musela přemýšlet o... nich. Na to neměla náladu. Nemyslela si, že na to má dost energie. Ne dnes večer.

Jako by na chvíli zaváhal, když se Malfoy opřel o zavřené dveře, ale když promluvil, jeho hlas nic neprozrazoval. "Nepřijde."

To se jí nelíbilo. "Cože? Musel jít náhle do nemocničního křídla?" její hlas byl ostrý a ani to se jí nelíbilo. Neměla ponětí, proč se v okolí Malfoye měla vždy potřebu bránit. Proč ji prostě nemohl nechat být, aby nemusela být neustále v pozoru?

"Ne…" řekl Malfoy pomalu," zapomněl na esej, kterou má mít na zítra. Byl jsem jeho poslední naděje."

Hermiona si obranně překřížila ruce na hrudi. Ok! Zvládne to! Dokáže být zdvořilá. Dokáže být milá. Dokáže jít vedle Malfoye, aniž by neustále myslela na to, že o ni roznášel drby, a že to byla jenom její chyba, protože s ním spala a byla si vědomá, že pouhý sex s ním - přičemž on ji bezpečně ujistil, že nic víc nechce - nebude pouhý sex, jako spíš celkem užitečná zbraň v jeho rukou.

Také se dokáže neobviňovat za to, že věřila, že tu zbraň nevyužije. Měla by být vážně šťastná, že ji nepoužil, aby popudil a vytočil Harryho nebo Rona nebo ji samotnou. Ale i tak. Použil ji 'jen' aby zranil Thea. Protože mohl.

Avšak to nejdůležitější, rozhodně si dokáže zabránit, aby toužila, aby se něco mezi nimi opět stalo, navzdory všemu, čeho si byla vědoma. Takováto přání z ní dělala akorát hlupáka. Jako by si o to přímo říkala. Jako by si zasloužila jeho jednání za to, že se neuměla lépe ovládat.

"Nepozoruj mě tak," zamumlal, vypadal trochu znepokojeně. "Pokoušel jsem se sehnat někoho jiného, okej? Za tak krátkou dobu se to prostě nedalo. A o nic se nepokusím. Odbudeme si tuhle obchůzku jako kteroukoliv jinou… ok?"

"Jo… jasně," řekla a odvrátila od něj pohled. "Žádný problém. Máme zpoždění, tak pojďme." Zhluboka se nadechla a rozhodnými kroky zamířila ke dveřím a, opatrně, aby se jej nedotkla, vyšla na chodbu.

Zvládne to. Být o samotě s Malfoyem v noci nemuselo nutně znamenat katastrofu.

Draco byl prolhaný, no a co jako? Ve skutečnosti sem dnes večer chtěl přijít, a když se Chambers zmínil o své nedopsané eseji, Draco mu neváhal nabídnout, že tu službu za něj vezme.

Momentálně, jak se tak díval na Hermionino ztuhlé postavení, zatímco - dle jeho názoru zcela zbytečně - bloudili chodbami, zvažoval, jestli to přece jenom nebyl špatný nápad. Nechtěl ji naštvat. Vždy se mu tak trochu vyhýbala, tak jak měl asi vědět, jestli teď zrovna vážně potřebovala svůj prostor?

To nejhorší na tom bylo, že si ani nebyl úplně jistý, proč se tak chovala. Pořád si myslela, že Theovi jejich společnou noc vmetl do tváře schválně? Pokud ano, dalo by se pochopit, proč byla nasraná, ale ona vlastně nevypadala nasraně, spíš… ublíženě? Těžko říct.

"Takže, už jsi začal psát esej do Lektvarů?" zeptala se zdvořile.

To teď spolu budou nevázaně tlachat? "Ne."

"Měl bys, víš. Vždy je lepší mít to dřív za sebou. Tak nebudeš muset zrušit svou obchůzku na poslední chvíli."

"Musel bych, kdybych zapomněl, že nějakou esej vůbec mám. Kromě toho, já nejsem ten, koho bys tu měla poučovat."

"Ne, to asi ne," zamumlala. "Ale nepoučuju tě."

"Jo, poučuješ."

"Proč to lidi vždycky tvrdí?" Zamračila se. "Jenom konstatuji-"

"A to je přesně ono, Grangerová. Říkáš lidem, co mají dělat, protože si myslíš, že to umíš líp. Nikomu se nelíbí, když s ním takhle jednáš."

Hermiona otevřela pusu, pak ji zase zavřela a sevřela rty do úzké linky. "Fajn," vyprskla. "Tak s tím přestanu."

Dracovy rty se zkroutily. "Copak, Grangerová?" poškádlil ji, očividně si nevážil vlastního zdraví. "Nesneseš trochu kritiky?"

Vypadalo to, že se snažila uvolnit, ale stále byla na jeho vkus příliš strnulá. "Ne, myslím, že to snesu," řekla. "Ale není to moc lichotivé, že ne? Snažím se pomáhat a každý mě pošle někam, že ho poučuju."

"Neposlal jsem tě někam."

"Myslela jsem všeobecně,“ zamumlala. "Je mi ukradené, jestli všichni ostatní neudělají své OVCE?"

"Není ti to ukradené," prohlásil klidně Draco. "Ale možná by ses měla nejdřív zamyslet, jestli je tvá rada chtěná nebo potřebná, a potom bys ji mohla poskytnout o něco méně neomaleně?"

Hermiona náhle ustala ve své chůzi. "Nemůžu uvěřit, že ty říkáš mně, jak se mám chovat!"

Draco se ušklíbl. "Já vím. Surrealistické, že ano?"

"To musí být konec světa," odpověděla suše.

"Vidíš, když bude stejně konec světa, proč se vůbec obtěžujeme s tou blbou obchůzkou? Proč prostě radši nezajdeme nahoru do Astronomické věže a nepokecáme?"

Na vteřinu si už myslel, že ji překecal, ale poté její výraz zkameněl. "Takhle trávíš všechny své obchůzky, Malfoyi?"

"Ty víš, že to tak není."

Potřásla hlavou a zase se vydala do kroku. "Nenuť mě tě nahlásit. Když se chceš flákat, dělej to ve svém volném čase."

Draco raději nechal svá ústa zavřená, zatímco myslí se mu potulovalo pár nadávek. Nikdy se neulil z těch zatracených obchůzek, během kterých kontrolovali každý stín. Nikdy ještě nechtěl s nikým, s kým měl dosud obchůzku, mluvit, ani nic jiného, když jsme byli u toho. "To je jedno," řekl napjatě a vydal se za ní.

Opravdu by moc rád věděl, jestli si vážně neuvědomovala, že chtěl jít nahoru do věže s ní, nebo jestli to věděla, ale nehodlala takto trávit čas s ním.

V příští kapitole...

Zase se ušklíbla. "Chci, abys… Teda, podle mě bychom… um … myslím, že nejlépe by se to vyřešilo… třeba kdybychom spolu… spali."

Ani nemrkl. "Takže, když říkáš spát spolu…"

"Sex, Malfoyi," přerušila ho stroze. "Myslím tím sex."

Kapitola 87

Hermiona nakoukla skrz otevřené dveře, nic však nespatřila. Jen naprostou tmu. To ale bylo jedno, poněvadž se tam stejně podívala jenom proto, aby se mohla tvářit, jako že si nevšimla Malfoyova zamračeného výrazu.

Astronomická věž, no vážně. Oni dva, nerušený klid, nad nimi hvězdy...

Ne. To teda ne. Proč to vůbec navrhl? V jednu chvíli jí v podstatě řekne, že lidi - včetně něho - považují její dobře míněnou radu za vlezlou a protivnou, a v další… Nejspíš to navrhl jen proto, že nenáviděl obchůzky a chtěl dělat cokoliv jiného. Ne proto, že by chtěl být s ní. Nebyla by to ostuda jít tam s ním a pak si uvědomit, že tím pozváním ve skutečnosti nic nemyslel?

Byla tak zmatená, až se jí chtělo brečet. Chtěla, aby ta noc už skončila.

"Můžu se tě na něco zeptat?" zeptal se najednou.

Měla sto chutí říct ne, ale přemohla ji zvědavost a tak obezřetně řekla, "na co?"

Nastala krátká odmlka, během které si zřejmě shromažďoval svoje myšlenky. "Když mě viníš z toho, že jsem tě pomluvil a kdesi cosi, děláš to proto, že tomu opravdu věříš, nebo prostě jenom…?"

Ač stále obezřetná, Hermiona neměla v úmyslu zodpovědět poloviční otázku. "Jenom co?"

Opět mu chvíli trvalo, než zvolil ta správná slova. "Si mě prostě jenom chceš udržet od těla?"

Proč bych si tě měla držet od těla? Téměř se na to zeptala, pak si uvědomila, jak nadrženě to znělo. Už tak měla problém to zvládnout, nebylo třeba přidávat olej do ohně. "Neobvinila bych tě z něčeho, kdybych si nemyslela, že toho jsi schopný," řekla raději.

"Ale já to neudělal!" náhle se zastavil a vykřikl. "Dokonce jsem se ani nikomu nezmínil, že jsme spolu byli. Blaise si mě jenom dobíral jako vždycky! Řekl jsem, že nepotřebuju jeho pomoc, on si z toho vyvodil závěry moc nahlas a Theo to zaslechl. To je vše, přísahám." Když Hermiona neodpověděla, pokračoval, "proč bych chtěl Theovi takhle ublížit? To on mě jmenoval zástupcem primuse a považoval mě za hodného té funkce - a zůstal mým přítelem, i když všichni ostatní se na mě vykašlali. Už tak jsem mu ublížil víc než dost, když jsem ti nasadil náramek a odmítl ti ho sundat, jakmile jsem zjistil, že k tobě něco cítí."

"Měli jsme ho sundat," zamumlala Hermiona, obešla ho, bála se na něj podívat, když byl takto upřímný. Netřeba přilívat olej do ohně.

"Jo …" souhlasil Draco s Hermioninými zády. Jen si představte všechny ty problémy, kterým se mohli vyhnout, kdyby se nikdy nestal závislým na jejích pocitech. Kdyby ji nikdy nepolíbil... Po pravdě řečeno, ničeho z toho nelitoval. Přišel o jednoho ze svých nejlepších přátel a beznadějně se zamiloval do někoho, kdo ho neměl ani trochu rád, ale tak nějak měl i přesto pocit, že to stálo za to. Že se z něho díky tomu stal lepší člověk.

"Mně by to ušetřilo spoustu ponížení a nesnází a tobě pošetilé přechodné poblouznění, kamaráda a přítelkyni," řekla, jako by ho chtěla přesvědčit.

Všiml si, že její velmi zjednodušený seznam nezahrnoval taky jejího přítele. Zajímalo by ho, jestli to bylo záměrně nebo to jen opomněla.

Také by ho zajímalo, jestli si vážně myslela, že jeho 'pošetilé poblouznění' bylo přechodné.

"S Pansy bychom se stejně nakonec rozešli," řekl, své postřehy si nechal pro sebe. "Takže to můžeš vyškrtnout ze seznamu ztrát."

"Ach."

"Ale na tom nesejde." Udělal pár dlouhých kroků, až došel přímo před ní, takže do něj málem narazila. "Žádné klepy jsem o nás nerozhlašoval," řekl, jako by si nevšiml, že se zastavila tak rychle, že málem zakopla, jen aby do něj nevrazila.

Aby se ho nemusela dotknout.

"Říkáš ty," odvětila obezřetně. "Beru to na vědomí."

"Nestačí, když to vezmeš na vědomí. Proč bych o tom vůbec lhal?"

"Nevím. Abys ze mě zase udělal blázna?" navrhla.

Potřásl hlavou vzteky, že mu nedokázala uvěřit. "Ale podle tvé logiky už jsem dosáhl svého cíle. Nebylo lepší ti to teď vmetnout do tváře? Vychutnat si tě?"

Ucouvla. Vážně věřila tomu, že by to udělal? To nebyl dobrý pocit. Ve skutečnosti to byl pocit, jako by mu jeho milovaná právě řekla, že ho považovala za toho největšího bídáka. Ale moment, přesně to se právě stalo.

"Jo," zamumlala, "ale mnohem lepší by bylo, kdybys mi vmetl do tváře, že jsem ti věřila dost na to, abych naletěla podruhé."

Takže tohohle se bála? Draco vážně udělal a řekl za svůj život pár odporností a mnoha z nich dokonce ani nelitoval, ale ani ve snu by ho nenapadlo mít poměr s Hermionou, jenom aby ji posléze mohl ponížit.

"Tak už to znova nedělej," řekl tiše s pocitem, že nemohl vyhrát. Věci se ale měly tak, že ačkoliv ji šíleně chtěl a doufal, že by nakonec mohlo být možné, aby ho znovu chtěla, dokázal by klidně žít, aniž by s ní spal, kdyby musel. Jen chtěl být v její blízkosti bez toho, aby hned ztuhla a byla podezřívavá a ublížená, protože se bála, co měl za lubem. "Buďme jen přátelé."

Mohl stěží uvěřit, že to poslední řekl nahlas. Přátelé. Nikdy nebyli přátelé. Nechtěla být jeho kamarádka. K čertu, nebyl si ani jistý, jestli by dokázal být jejím kamarádem, když toho chtěl o tolik víc.

"Přátelé?" zeptala se nedůvěřivě na důkaz správnosti jeho myšlenek.

"Přátelští?" navrhl. "Nevím, Grangerová, jenom… nemám v úmyslu ti ublížit, jak si očividně myslíš. Vlastně právě naopak. Bojíš se úplně zbytečně."

"Jen pro jistotu…" řekla, vypadala mírně zmateně. "Je ti jasné, že by to byl krok vpřed, že?"

"To by bylo cokoliv. Ale když se staneme přáteli, potom se nebudeš muset bát a možná se k sobě dokážeme chovat aspoň trochu normálně."

"Ne, pochop," řekla, zamávala na něj prstem. "Tak to nefunguje. Vždy budu uvažovat nad tvými postranními úmysly."

"To vypadá únavně."

"Taky je!" vypadala frustrovaně. Dobrá. Aspoň se tak necítil sám.

"Nemám postranní úmysly," řekl potichu. Byla to malá lež. Chtít být v její společnosti, to nebyl sám o sobě postranní úmysl, že ne? Nekalý postranní úmysl to teda rozhodně nebyl.

"Jenže tím si nemůžu být jistá, viď?" začala před ním přešlapávat, očividně v hlubokém zamyšlení.

"Budeš mi muset aspoň trochu věřit, Grangerová," Draco si povzdechl. "Co budeš jinak dělat? Převalovat se v noci v obavách, že bych mohl vymyslet další ďábelský plán?"

"Vidím jediné možné východisko," zamumlala si Hermiona pro sebe. "Je to na hlavu, ale není jiná možnost. Jistě, možná to nebude chtít…"

"Jestli mluvíš o mně, udělám cokoliv, co bude mít nějaký smysl," Draco nabídl.

"Oh, podle mě to je ten největší nesmysl," ujistila ho. "Pojďme do tvého pokoje."

"A co obchůzka?"

Pokrčila rameny. "Dnes v noci stíny nikoho nenapadnou."

Cesta dolů do sklepení nebyla ani trochu dlouhá; jenom tak vypadala. Hermiona šla nervózně, jak nejrychleji to šlo, aniž by neběžela, a Malfoy ji jen tiše následoval.

Měl pravdu, že bylo únavné mu nevěřit, vždy od něj očekávat jen to nejhorší. Skutečnost, že po něm fyzicky toužila, to ještě desetkrát zhoršovala. Budou ještě několik měsíců muset navštěvovat stejnou školu a vyhýbat se mu nepřicházelo absolutně do úvahy, jelikož na sebe očividně neustále naráželi. Proč jí chtěl být nablízku, to si nebyla jistá, ale chtíč v tom nejspíš hrál svou roli, i kdyby se za ním skrývala zášť.

Opravdu ji nenapadlo jiné řešení, ale nebyla si jistá, jestli to dokáže udělat. Děsilo ji to. Pravděpodobně mu nahraje přímo do karet.

Ale potom si bude jistá a on už se jí nebude moct doprošovat. Ne fyzicky a jinak už vůbec ne.

"Řekneš mi už, co po mě chceš?" zeptal se, jakmile vstoupili do jeho pokoje.

Hermiona otevřela pusu, aby to vysvětlila, a pak se ušklíbla. "Bude to znít hloupě."

"Ok. Budu to mít na paměti." Vyčkávavě se na ni podíval.

Zase se ušklíbla. "Chci, abys… Teda, podle mě bychom… um … myslím, že nejlépe by se to vyřešilo… třeba kdybychom spolu… spali."

Ani nemrkl. "Takže, když říkáš spát spolu…"

"Sex, Malfoyi," přerušila ho stroze. "Myslím tím sex."

"A to náš problém vyřeší jak?"

Chtěl po ní vysvětlení? Neskočí okamžitě po příležitosti mít sex? To nevěstilo nic dobrého. Hermionino srdce pokleslo. Ovšem, těžko mohla utéct s ocasem mezi nohama, takže se obrnila a promluvila,"jednoduše, předpokládám, že po tom ukážeš pravou barvu."

"A jak víš, že z tebe zas 'neudělám blázna'?" Jeho kamenný výraz by mu záviděl i Theo. To vůbec nebylo dobré.

Pokrčila rameny a odvrátila pohled. "Po dvou incidentech už na počtu nesejde a jestli se mi chceš vysmát, budeš to muset udělat ještě než budou všichni příliš zahloubáni do studia na OVCE, než aby je to zajímalo. Tím pádem ti moc času nezbývá."

"Tak proč nepočkáš, až ten čas nastane?"

Jo, proč na to nepočká? Bylo možné, aby její hormony ovládaly její činy? Zaváhala.

Ne, její důvody byly vyslyšeny. Že ano? Možná by to měl být on, kdo o tom rozhodne. Ne že by se tím zdál být nadšený. "Protože tvá nabídka přátelství naznačuje, že bys mi mohl mást hlavu i po škole. Nejsem si docela jistá, co bys potom mohl způsobit za škody, ale jsem si jistá, že bych se kvůli tomu strachy 'převalovala v posteli'."

"Takže nech mě udělat si v tom jasno… Mám se s tebou vyspat, jestli chci být tvůj kamarád?" Jeho hlas byl dokonale klidný, ale ona měla pocit, že se mu ten nápad ani trochu nezamlouval.

Oh, tak tohle nešlo podle jejího plánu, už vůbec ne podle jejích nadějí. No, aspoň se dozvěděla něco nového; Draco se přes svůj chtíč již skutečně přenesl.

No nebylo to trapné?

Taky byla víc než trochu zklamaná. Aspoň si myslela, že ten pocit bylo zklamání. Tolik k jejímu vnitřnímu boji, zda to má udělat. Tolik k jejím obavám, že mu tím nahraje.

Vůbec ji nechtěl.

"Nemusíš nic dělat," řekla klidně, tedy v rámci lidských možností, když měla čelit takovému odhalení. "Jen jsem myslela, že to tak bude snazší. Samozřejmě nemusíš dělat nic, co nechceš. Já… um, jsem si jen nebyla jistá, že by to mohl být problém. Promiň."

Otočila se, se zastřeným pohledem a třesoucíma se rukama. Nikdy v životě se necítila tak ponížená. Možná jednou nebo dvakrát za poslední rok se tomu přiblížila, ale tohle... Polknula. S tímhle ji rozhodně může pořádně zesměšnit. Takže, svým způsobem, dostala, co chtěla, ne?

Akorát doufala, že to dostane příjemněji. Polibky a pohlazení vždy přebijí potupné odmítnutí.

Rychle, aby si nevšiml, že byla dost blbá na to, aby se rozbrečela -kvůli tomu pokoření, jak jinak - se natáhla po klice. Musela se odsud dostat. Potřebovala se dostat do své vlastní, bezpečné, teplé postele, kde může bědovat nad ztrátou své pýchy a sebeúcty.

Sotva otevřela dveře, když se znovu zabouchly. Draco nebyl nikde poblíž, mohla se pouze domýšlet, že vytáhl hůlku a použil magii. Jak arogantní! Nemohl ji prostě požádat, aby počkala, jako normální člověk?

"Neřekl jsem ne," řekl.

Sevřela pěsti. Buď byl pitomec, nebo si s ní pohrával. V každém případě, její ponížení smíchané s jeho netaktností ji úspěšně přivedlo k zuřivosti. "Potom ses možná mohl více snažit vypadat tou představou více nadšen - teda pokud jsi nechtěl vypadat jako bezcitný hajzl!" odvětila kousavě, aniž by se otočila.

"Právě jsi mi řekla, že se se mnou chceš vyspat, abys dokázala, že jsem parchant. Měl jsem skákat radostí?"

"Tak prostě řekni ne."

"Ne, neřeknu ne." Najednou ho mohla cítit, stál blízko za ní. "Nenávidím tvé důvody, ale neříkám ne."

Usmála se sama sobě. Ne, samozřejmě, že neřekne ne. Sex byl sex, i když nechtěl přímo ji, že? Ta myšlenka začínala vypadat hůř a hůř, ale zároveň... chtěla se o něj opřít a zapomenout, že byl hnusný a záludný kretén.

To neznámé a nemístné nutkání ji naprosto vyvedlo z míry a zjistila, že, jaké překvapení, to bolelo, když jste chtěli někoho, kdo vykazovat velmi malé známky opětování té touhy.

Ještě že to bylo jenom fyzické.

Sklonil hlavu, až se jeho rty otřely o její ušní lalůček. "Změnila jsi názor?" zašeptal.

Měla by. Měla by odsud odejít a ani se neohlédnout.

"Nenávidím tě," vydechla.

Jeho hlava cukla zpět, jakoby v překvapení a na chvíli byl ticho. "Chápu," řekl nakonec, jeho hlas opatrně neutrální. "Je mi líto, že to tak cítíš."

Pomalu se otočila a pocítila trochu uspokojení, když v jeho očích spatřila chaos. "Mění to tvůj názor?"

Jeho oči byly záhadou, ale čelist měl sevřenou, což dokazovalo, že ho její prohlášení rozrušilo. "Ne," vysoukal ze sebe nakonec. "Ale trochu to mění pravidla."

"Pravidla?" Zamračila se, na chvíli pozapomněla, že ho nesnášela. "Nevěděla jsem, že máme nějaká pravidla."

Bolest v Dracově hrudi byla tak ohromující, že by byl přísahal, že ji pociťoval i fyzicky. Věděl, že k němu necítila ve skutečnosti nenávist, ale vyslovila to a on pocítil hloupé nutkání přimět ji vzít ta slova zpět.

Avšak musel být trpělivý hráč, jinak mu odejde. Nejspíš k ní byl trochu moc hrubý po tom, co mu vyložila svůj plán, ale pomyšlení, že by mu nabídla to, po čem prahnul, tak lehkovážně a nepovažovala to za víc než způsob, jak dosáhnout celkem bezvýznamného cíle… to ho naštvalo. Nemusela ho milovat, ale když mu nabízela sex, nemohla to udělat aspoň kvůli vášni? Protože po něm toužila?

Na pár bláznivých minut ji chtěl ublížit, zakroutit jí krkem.

Pak si uvědomil, že jí už ublížil a nijak ho to neuspokojilo. Ale její odplata… Slova neměla v sobě držet tolik moci, že ne?

"Takže, co se změnilo?" znovu ho postrčila.

Zamrkal. Jasně. Musel se soustředit. "Říkáš, že mi nevěříš," řekl ochraptěle.

"Jaká novinka."

"Chceš to použít jako test, abys viděla, jestli máš pravdu nebo jestli mi můžeš věřit aspoň trochu, správně?"

"Ano, velmi pěkné shrnutí, Malfoyi."

Odvrátil se od ní a udělal dva kroky ke svému stolu, kde již víc než měsíc ležela jistá dřevěná krabička. Poznal na sekundu přesně, kdy si uvědomila, pro co se natahoval, protože se jí zadrhl dech.

"Ne!" řekla rychle. "Ani za nic! Do toho znova nejdu. Zapomeň."

Pomalu otevřel krabičku, pohlédl na platinový náramek a prsten uvnitř. "Můžeš si vybrat. Je jedno, co si nasadíš."

"Vybrat si? Už nikdy si ani jednu z těch věcí nenasadím. Jsou nebezpečné."

"Jenom na noc," zašeptal. "Je to jediná možnost, aby tvůj malý test měl nějaký smysl. Takže, co to bude, Grangerová? Budeš mě mít ve své moci na úkor toho, že budeš vědět přesně, co cítím, nebo se mnou necháš ovládat a vzdáš se tak vlastních tajemství? V každém případě, zítra nebudeš mít důvod mi nevěřit... pokud teda, samozřejmě, nemáš o mně pravdu."

Překřížila si ruce na hrudi a civěla na něj. "Jsi tak otravný, že ti nemůžu nic zaručit."

"Nežádám záruku," řekl jemně, nechal si prsten spadnout do dlaně a podal jí ho.

Nevzala si ho, jenom ho pozorovala, jako by to byl jedovatý hmyz, a potom se natáhla a vzala si místo něj náramek z krabičky. "Pokud si musím něco nasadit, tak radši tohle."

Co? To nedávalo smysl! Otevřel ústa, aby se zeptal, a vydařilo se mu pouze velmi inteligentní, "heh?"

88. kapitola Hermiona zavrtěla hlavou a potom, aby se ujistila, že Draco pochopil, že to myslela vážně, jí zavrtěla znovu. "Ne. Ani náhodou. Nenasadím si ani jeden z nich. Problém je v tom, že ti nevěřím!" "Jo, všiml jsem si," odpověděl. "A jak jsi řekla, chceš, abych ukázal své skutečné záměry. No, tohle je odhalí raz dva, ne?" Hermiona polkla. Ne že by s ním nesouhlasila, pouze si nemyslela, že bylo třeba zajít až tak daleko. Tyhle šperky ji děsily. Měly moc proměnit nenávist v romantickou posedlost, dokonce i proměnit pána v nějakého poblouzněného otroka. Taky to dokázalo potlačit vaše vlastní pocity a přinutit vás cítit zajisté přemrštěnou verzi pocitů toho druhého. A když tenkrát měla na sobě ten prsten, přineslo jí to nechtěnou moc nevědomky ho mučit, když se naštvala. Znovu zavrtěla hlavou. "To není fér, Hermiono," řekl a přiblížil se s otevřenou krabičkou. "Jsem ochotný podstoupit tvůj malý 'test' a ty nejsi ani schopná udělat ho skutečně věrohodným." "Bude to dost věrohodné," zamumlala. "Ne, nebude. Pokud má být tohle tvoje podmínka, abys mi aspoň trochu věřila, tak si jedno z toho nasaď." "Jinak to odmítneš?" Ušklíbl se, ale nevložil do toho všechno. "Vyspím se s tebou, to víš že jo. Ale jako test je ti to k ničemu. Pokud jenom potřebuješ výmluvu, proč se se mnou vyspat, stačí říct a rovnou na to skočíme." Draco věděl, že ten náramek s prstenem Hermionu děsil. Věděl, že se bála ztráty kontroly, která mohla nastat u nich obou. To ho ale neobměkčí. Ne, pokud hodlala trvat na svém pitomém testu, tak si jedno z toho nasadí. Ale pokud ve skutečnosti jenom chtěla strávit další noc v jeho posteli a byla ochotná to připustit... bude mu největším potěšením jí vyhovět. Kruci, kdyby tak řekla "chci tě" místo tohohle, vyhověl by jí vážně s opravdovým potěšením. Momentálně však nebyl ve stavu, kdy by ji dokázal odmítnout. Pomyšlení, že bude zase s ní… tak šíleně po tom toužil, až to bylo skoro k smíchu. K jeho obrovskému zklamání se natáhla, aby se dotkla zdobení na náramku a obkreslila ho prstem. Vypadalo to, že s ním šla do postele vážně jen kvůli tomu testu. Proč by jinak prostě neřekla, že ho chce, když se tak viditelně bála těch šperků? Přesto neřekne ne. Pokud byla povolná, není na něm, aby soudil, jestli k tomu měla správné důvody. Ano, vymlouval se. No a co? Nebyl to jeho nápad! "Co mi uděláš?" zašeptala. "Nic neobvyklého, " řekl. "Ale pozor, mohl bych taky lhát." Opravdu to od něj nebylo moc hezké, že se ji ani nesnažil uklidnit, ale když mu stejně nehodlala uvěřit, tak na co by se obtěžoval? Skousla si ret, což na okamžik odvedlo jeho pozornost k úvahám, jak ji přinutí vychutnat si jeho polibky i proti její vůli. "Já nevím," zamumlala. "Mohlo by se to vymknout z ruky." "Záleží na tom?" zeptal se, opatrně si vzal prsten mezi prsty a vyndal ho, a snížil ruku, ve které držel tu krabičku. "To nejhorší, co se ti může stát, když si ho nasadíš, je, že tě zaplaví rozkoš, správně? V tom nevidím problém, když máš i tak v plánu se se mnou vyspat..." Ach, bože, tak strašně po tom toužil. I kdyby to mělo být pouhým odrazem jeho vlastní rozkoše, chtěl, aby se pod ním svíjela. Komu by to asi tak ublížilo? Už souhlasila. Takhle si to i užije. I on si tu fantazii užije. "To není to nejhorší, co se s ním přihodilo," zamumlala a odvrátila pohled. Draco si zprvu neuvědomil, o čem mluvila, ale pak si vzpomněl. "Ach, máš na mysli to mučení?" Civěla na něj. "Jo, 'to mučení'. Jsi nějak moc nad věcí, na to, že to byla tak intenzivní bolest." Pokrčil rameny. Vážně už si na bolest v její blízkosti zvykal. Už ji skoro ani nevnímal. "Stalo se to jen proto, žes mi chtěla ublížit a netušila jsi, že se to fakt stane. Nebude se to opakovat, pokud nebudeš chtít. A kdybys chtěla, nemáš důvod tvářit se kvůli tomu tak vyděšeně." Velmi nízké riziko podstoupení trochu bolesti za to stálo, pokud ji mohl přimět toužit po něm aspoň na jednu noc. Překřížila si ruce na hrudi a civěla na něj. "Jsi tak otravný, že ti nemůžu nic zaručit." "Nežádám záruku," řekl jemně, nechal si prsten spadnout do dlaně a podal jí ho. Nevzala si ho, jenom ho pozorovala, jako by to byl jedovatý hmyz, a potom se natáhla a vzala si místo něj náramek z krabičky. "Pokud si musím něco nasadit, tak radši tohle." Co? To nedávalo smysl! Otevřel ústa, aby se zeptal, a vydařilo se mu pouze velmi inteligentní, "heh?" Zapnula si náramek kolem zápěstí, tvářila se, jako by si nasazovala spíš želízka než skvostný kousek ze zlatnictví. "Radši si vezmu tohle. Řekl jsi, že si můžu vybrat." "Jo, ale…" Shlédnul na prsten. "Nebyla bys radši ta, co má navrch? A nebylo by prospěšnější pro tvůj 'test', kdybys mohla cítit moje emoce a reakce na všechno, co řekneš nebo uděláš?" "Cítit to mi bude k ničemu. Můžeš to předstírat. Nechci cítit, co předstíráš, takže si tu kontrolu nad věcí nech pro sebe." "Co?" Nedůvěřivě na ni hleděl. Co si přesně myslela, že bude předstírat? Střelila po něm lhostejným pohledem. "Sám jsi to řekl, pamatuješ? Donutil jsi mě uvěřit, že toužíš po jedné holce, na kterou ses díval a myslel jsi na někoho jiného. Jsem si jistá, že jsi víc než schopný udržet své pocity na uzdě a přikrášlit si je, jak se ti to bude hodit -Harry mi dokonce řekl, že jsi dobrý v Nitrobraně, Kriste pane." Draco semkl rty. Proč se mu všechno muselo vracet a nakopat ho do zadku vždy v těch nejmíň vhodných momentech? "To že řekl? Tak to mě teda máš úplně prokouknutého." Odfrkla si. "Nezkoušej to na mě." "Napadlo tě vůbec někdy, že možná nemám zájem ti plést hlavu?" Sice se vážně pokoušel zmanipulovat ji, aby vzala roli v jeho fantazii... ale to ona přišla s nabídkou k sexu! Proč by z toho nemohl vytěžit co nejvíc? „To není předmětem toho testu,“ oznámila mu chladně. „Tím předmětem je, že věřím, že mi chceš poplést hlavu a pak mi to vmetnout do tváře.“ "Jasně. Jak bych mohl zapomenout?" zeptal se suše a pak, když mu došlo, že nezmění její názor, položil krabičku a nasadil si prsten na svůj prst. Hermiona sledovala, jak zapínání na jejím náramku zmizelo a najednou, jako na povel, znervózněla. Měl moc. Mohl udělat, co se mu zachtělo, a nebyla z toho cesta ven, dokud ji nepropustí. Tentokrát neměli žádnou úmluvu, a žádné... žádné čestné slovo, řekněme. Byla blázen, že s tím souhlasila. Nervózně zatočila náramkem dokola a dokola a zjišťovala, jak nízko ho může stlačit. Vypadalo to, že aby si ho sundala, bude si muset useknout palec. Vážně to začínala zvažovat… Draco vypadal na chvíli mírně omámeně, ale pak se pomalu ušklíbl. "No není to vzrušující?" Polkla. Možná bylo na čase jít pohledat pilu. "Říká se, že strach je afrodiziakum... myslíš si to taky?" zamumlal, přiblížil se. "To je adrenalin," odpověděla. "Ne strach jako takový. Je to cokoliv, co zvýší adrenalin." Opřel si čelo o její. "Grangerová, už ti někdo řekl, že všechno příliš odůvodňuješ?" Cítila, že jí zčervenala trochu líčka. Očividně nebyla příliš dobrá ve svádění. "Nemám strach," řekla místo toho, mírně odklonila hlavu. "Trochu se obávám, možná, ale nemám strach." Udělal krok vzad a ušklíbl se. "Tak potom mi přece jenom musíš věřit. Aspoň trošičku." "Věřím, že nechceš jít do Azkabanu," odpověděla. Jeho oči se zúžily. "Sundej si košili." Hermioniny ruce vystřelily ke knoflíkům, aby splnily příkaz. Ani se nepokoušela je zastavit, jelikož to byl přímý rozkaz. "Na víc se nezmůžeš?" posmívala se. Už to začalo. Měla trochu potíže vyrovnat se v hlavě s tím, k čemu se schylovalo, ale snažila se to nedat najevo. Akorát doufala, že jí poskytne trochu času, aby si navykla. Draco jen zakroutil hlavou a pomalu se usmál. "Neudáváš tempo." Pomalu polaskal obnaženou pokožku nad její podprsenkou, čímž způsobil jisté pozoruhodné chvění. "Leda bys mě, samozřejmě, tak strašně chtěla." Nemínil to jako otázku, protože Hermiona necítila žádný popud k odpovědi a byla za to moc vděčná. Její košile sklouzla na podlahu. "Nevím," zavrněla. "Měla bych?" Musela mít aspoň trochu pocit, že měla nějakou kontrolu. Přimět ho podívat se na ni tím lačným pohledem celkem postačilo. Ve skutečnosti, dokud směla aspoň trochu udávat tempo, méně se strachovala, co by jí mohl udělat. Znovu zakroutil hlavou. "Musíš být nejvíc matoucí čarodějka, jakou jsem kdy poznal," řekl ochraptěle. "A že už jsem jich pár pomatených potkal." Vykročila k němu, obtočila ruce kolem jeho krku a zamumlala mu do ucha, "a jestlipak jsi měl tu moc, přimět je vyhovět ti úplně v čemkoliv…?" Zachvěl se. "Přestaň žvanit!" nařídil. To ji efektivně umlčelo, přesto se aspoň smyslně usmála. Nepotřebovala prsten, aby věděla, že její slova na něj měla vliv. Znovu se ušklíbl. "Víš, líbí se mi, když mě musíš poslechnout na slovo. Snad jenom… proč sis dnes večer nevzala sukni? To by se mi líbilo ještě víc." Smutně si prohlédl její kalhoty. "Měla jsem obchůzku," připomněla mu v odpověď na otázku, která jí dala právo opět promluvit, aniž by si stačila pořádně užít neverbální komunikace. "V hradu je celkem chladno a průvan, hlavně v noci." Draco povzdechl si. "Proč musíš být vždycky tak rozumná? Víš, Pansy by si nechala přimrznout prdel, aby vypadala dobře." Přirovnat ji k Pansy a udělat z ní tu horší - přesně to Hemriona zrovna tuto noc ze všech nocí potřebovala! Zúžila oči, vytáhla hůlku a seslala jednoduché kouzlo. Dracovy oči se rozšířily, když sklouzl pohledem dolů po jejím těle. "Samozřejmě," vydechl. "Akorát jsem tuto konkrétní přeměnu nikdy prakticky nevyužil." Hermiona zvedla obočí. Ne, vážně? Nikdy naléhavě nepotřeboval proměnit kalhoty v sukni? Kdo by to byl řekl! Vsadila by se, že Pansy to kouzlo ovládala levou zadní. Přece jenom nebyl důvod nechat si přimrznout prdel, když vás nikdo neviděl. "Zkrať ji!" nařídil a pak se ďábelsky usmál. "Jestli ti je zima, zahřeju tě." Hermiona převrátila oči a scvrkla délku své sukně do půli svých stehen. "Dobrý…" zamumlal, přistoupil blíž a sklouzl rukama podél jejích boků, až dosáhly okraje její čerstvě proměněné sukně. "Teď popros," řekl se škodolibým úsměvem. "Prosím," ozvala se. Hej, řekla to, nebo ne? "Nekaž to," pokáral ji jemně, rukama vklouzl pod sukni a usadil je přesně pod jejím pozadím. "Víš, co chci. Teď to řekni správně." "Prosím…" vydechla. Jeho ruce byly teplé a… příjemné. ve skutečnosti si náhle dobře uvědomovala, jak blízko sebe stáli a že jeho ruce byly na její holé kůži a že oni dva co nevidět... přestanou žvanit. V jejím břiše se začali třepotat motýli. Políbí ji a opět se jí bude dotýkat, jako posledně. Tolik po tom toužila, až to bylo téměř ponižující, i bez… Najednou si uvědomila, že ji zrovna pozoroval a zavřela oči, její líčka znovu zčervenala. Samozřejmě. Byl zvědavý, jaké pocity v ní vyvolávají jeho doteky, takže zkoumal zpětnou vazbu skrz prsten. To bylo trapné. "Bude to fungovat jedině tehdy, když si to nebudeš tak brát," zamumlal, zatímco obkresloval palcem malé kruhy na zadní straně jejích stehen a přitiskl tvář k jejímu uchu. Mohla cítit jeho horký dech na svém krku. Zachvěla se a věděla, že v tuto chvíli Draco nepotřeboval prsten, aby mu řekl, že měla všude husí kůži. Doslova všude. Bezmocně se pokusila zakrýt svou podprsenkou chráněnou hruď rukama, ale rázný pokyn od něj jí jasně řekl, ať to nedělá, a tak své ruce znovu spustila a položila je na jeho pas, protože nevěděla, co jiného s nimi dělat. Nic proti tomu nenamítal. "Co si nebudu brát?" zašeptala, v obavách, že kdyby se pokusila zvýšit hlas, zjistila by, že žádný neměla. "To, že tě cítím," řekl. "Nemůžeš se držet zpátky jenom proto, že se bojíš, že se dozvím, že se ti to líbí. I tak vím, že se ti v tuto chvíli líbí můj dotek. Nevyvodím z toho žádné závěry." Hermiona přikývla. To dávalo smysl. "Ty by ses necítil trapně?" Mírně pokrčil rameny. "Nejspíš. Ale ty i tak víš, že tě chci. Všechno ostatní by byl jenom… kompliment, ne?" Znova přikývla. "Jo. A svědectví tvé nadrženosti." Uchechtl se. "Snažíš se mi tím nějak naznačit, že tak reaguješ jenom proto, že jsi nadržená?" Otevřela ústa, aby na to odpověděla, ale on pohotově natočil hlavu a zmocnil se jejích rtů a nedovolil z nich uniknout nic jiného než překvapené vyjeknutí. Na tento polibek opravdu nebyla vůbec připravená. Nedávala si pozor a zakopla, sotva se stačila znovu vyrovnat, když spadla oproti jemu, a... Ach! Pasovaly jeho rty k těm jejím tak dobře i předtím? Nedostalo se jí však dostatek času prozkoumat ten pocit důkladně, poněvadž jak ten polibek náhle začal, jeho jazyk se stejně náhle spojil s jejím jediným jemným pohybem a jeho ruce se posunuly nahoru, aby laskaly její momentálně podivně přecitlivělý zadeček. Pocity, které to vyvolalo, ji téměř zanechaly v šoku. Byla to čistá touha a ohromující nutkání přitáhnout si ho blíž a muchlovat se sním přinejmenším další hodinu. Přerušil ten polibek stejně rychle, jako jej začal a zasmál se, znělo to téměř překvapeně. "Ty mě fakt chceš!" To byl dobrý tlumič. "Ne!" rychle řekl. "Ne. Tak jsem to nemyslel." Povzdechla si. "A to ti to zrovna tak šlo!" Zazářil podivným úsměvem. "Že jo?" Na oplátku se zamračila, ale neráčila odpovědět. "Neboj," zamumlal, rukama přejel přes její pánev k bokům. "To bude dobrý." Ano, přesně toho se obávala a doufala v to zároveň. "Nejhorší, co se může stát..." pokračovala, zřejmě stále nucena mu odpovědět, "je, že mě odmítneš, ponížíš, zničíš mě a budeš se u toho smát." To vyhlášení bylo tak absurdní, že Draco úplně zapomněl na prsa a jen jí zíral do očí. "Já vím…" řekla a její líčka znovu polila červeň. "Vím, že to neuděláš. Vážně to vím. Svým způsobem. Teda, vážně na to teď moc nevypadáš, že? Ale stejně se toho bojím. Stále si pamatuju, jak ses smál a ušklíbal, ponižoval mě při každé příležitosti jen tak pro zábavu. Vím, že jsi velmi schopný herec… a bojím se, že jenom předstíráš, že ses změnil, a těšíš se na možnost zasadit mi poslední úder. A to nemůžu dopustit."

89. kapitola

Draco skryl své zamračení nad protichůdnými emocemi, které proudily z Hermiony. Zdálo se, že si to užívala a dokonce přímo prahla po jeho doteku, což jej překvapilo a zřetelně jej to povzbudilo, ale taky se zdálo, že po tom nechtěla prahnout a užívat si to, což... mu právě připomnělo, že pro ni to bylo čistě fyzické.

Bylo mu to fuk, připomněl si. Nakonec, ještě jednou ji bude mít. Jen jednou. A ona u toho bude mít náramek, takže mu budou přístupny její pocity a bude o dost jednodušší zařídit, aby to stálo za to.

"Přestaň na mě civět," řekla potichu a odvrátila pohled.

Jasně. Měl by se přestat chovat jak láskou poblouzněný blbeček, než ji tím odradí. "Promiň," zamumlal. "Jen se tě snažím rozluštit." Bylo to polopravda. Rozhodně nechtěl slyšet její odpověď na otázku, zda-li s ním byla pouze proto, že byla nadržená. Některé otázky by měly zůstat nezodpovězeny.

Polkla nahlas a on cítil nárůst její nervozity. Proč?

"Co chceš luštit?" zamumlala potom a podívala se na něj skrz skloněné řasy. "Víš, proč tu jsem."

"To ano," odvětil roztržitě a při tom se zabýval tím, proč se k její nervozitě právě přidal ryzí strach. Čeho se bála? Vážně si pořád myslela, že by jí po tom všem dokázal ublížit? Nebo ji odmítnout? Taková blbost!

"Mohl by ses laskavě přestat tak úpěnlivě soustředit na moje pocity?" řekla s ostrostí v jejích slovech i pocitech. Ách, mrzutost. Nemohl si pomoct, aby se neušklíbl.

"Možná," řekl s lhostejným pokrčením ramen. "Snad kdyby ses pokusila odvést mou pozornost?“ Opravdu se snažil moc nevejrat, když se podíval dolů na její tělo. Pro dnešní noc bylo jeho. Nemohl se dočkat, až se jej dotkne, ochutná jej, zmocní se jej… ale zároveň to nechtěl mít za sebou příliš rychle, takže se držel zpátky, váhal se jí dotknout, protože by se mohl lehko stát nenasytným a tomu chtěl předejít.

Nadzvedla na něj obočí, chopila se výzvy a pak se natáhla dozadu a odepnula si podprsenku. Dalo mu zabrat udržet s ní oční kontakt, zatímco ten kousek látky sklouzl po její ruce a na podlahu, málem při té snaze umřel.

"Moje prsa tě nezajímají?" zavrněla jemně.

Nikdy se ani nedozví, jakou moc na něj mělo každičké její slovo a každý čin. "Ale ano," potvrdil. "Jen bych řekl, že mám na sobě nějak moc vrstev." Nemluvě o tom, že se obával, že by byl úplně ztracený, kdyby se podíval dolů.

Na to se začervenala, nepochybně si zas myslela, že si z ní utahuje, že se svlékla, zatímco on byl stále oblečený, nebo tak něco. Více méně už přestal sledovat stopu jejích nejistot. Stejně se týkaly akorát jeho, díky tomu, jak se k ní zachoval v minulosti. Kdyby ji tak dokázal přesvědčit, že by jí vědomě znovu neublížil, byl si jistý, že by se těch nejistot mohla zbavit. Akorát škoda, že se neměla k tomu, aby mu uvěřila. Líbilo se mu, když se nebála dostat, co chtěla.

"Tak mi s tím pomož," zamumlal a zdvihl její ruce k jeho knoflíkům.

Její ruce se trochu třásly a pokoušela se je udržet v klidu, zatímco se potýkala s jeho knoflíky, bezděky se ho sem tam dotkla a tak mu působila sladká muka. Chtěl ji tak moc, až ho to děsilo - a ji by to vyděsilo taky, kdyby se to dozvěděla - a bylo vážně obtížné držet to všechno pod pokličkou.

Kéž by ji mohl jen tak vzít do náruče a pomilovat se s ní a říct jí, co všechno pro něj znamená a jak si přál, aby splňoval vše, co potřebovala.

Bohužel, co potřebovala, bylo, aby to neudělal. Nepotřebovala zátěž jeho emocí, a ani ji nechtěla.

"Řekni, že mě chceš," požádal ji ochraptěle, když mu rozepnula košili, nemohl si prostě pomoct.

"Chci tě," řekla pohotově.

Věděl, že to řekla jenom proto, že musela, ale naštěstí to jejím slovům neubíralo na pravdivosti. "Řekni mi, jestli bys upřednostnila, kdybych si tu košili nesundal úplně." Pochopil by, kdyby chtěla, aby ta ohavnost na jeho ruce zůstala skryta.

Zavrtěla hlavou. "Sundat!"

Trochu ho překvapilo, ale taky potěšilo, že vypadala, že je schopná tak snadno ignorovat Znamení zla. Nehledě na to, co tvrdila, tohle vypovídalo o jistém nezanedbatelném množství důvěry. Avšak všiml si, že když si sundal košili, koukla se na to a potom se velmi výmluvně vyhýbala pohledu tím směrem a cítila jisté nepohodlí, ale to se ostatně dalo očekávat.

"Řekni mi… jak mě chceš?" nařídil, když si uvědomil, že možná bylo hezké vědět z první ruky, jak se cítila, ale že pokud by ji přiměl být ohledně některých věcí otevřená, nejspíš by bylo pro něj jednodušší jí poskytnout, co chtěla.

"Ve mně," odpověděla v mžiku sekundy. Podle toho, jak se posléze cítila zahanbeně, si domyslel, že tohle neměla v plánu říct, ale přesto z ní právně nevypáčil nic jiného než jen pravdu pravdoucí.

Musel se párkrát zhluboka nadechnout na uklidněnou, než mohl udělat cokoliv dalšího. Toto jednoduché prohlášení byla asi ta nejerotičtější věc, jakou kdy slyšel.

Ve mně. Přesně tam chtěl být. Strčil si ruce do kapes, aby si nevšimla, že se po těch dvou jednoduchých slovech roztřásl a řekl, "ale jak? Pokud by sis mohla vybrat, jak bys to chtěla…"

Zavrtěla hlavou a semkla rty dohromady.

'Ne'? To byla stěží uspokojivá odpověď. Domyslel si, že to znamenalo, že na to nechtěla odpovědět a on to vysloveně nepřikázal. "Řekni to!" nabádal ji. "Co nejhoršího se může stát?"

"Chci to vášnivě," řekla, jako by se ta slova násilně drala skrz její rty. "Nemusí to být rychle nebo tvrdě, ale chci to... silně."

Nedokázal zadržet slabé zasténání. Možná bylo načase ukončit jejich malý pokec, než udělá něco pitomého, jako že na ni skočí a skončí to do třiceti sekund. Dokonce ani její rozpaky nezeslabily jeho touhu. Možná proto, že pod těmi rozpaky z ní vycítil úplně stejnou touhu. Nebyla to jen slova, byly to pravdy, které mu z jakéhosi důvodu nechtěla sdělit.

Konečně spustil své oči dolů, aby spočinuly na jejích nahých ňadrech. Byly dokonalé, samozřejmě. Pro něj dokonalé. Věděl, že budou. Už je viděl, dotýkal se jich, ochutnal je… Jeho pěsti v kapsách se sevřely.

"Nejhorší, co se může stát..." pokračovala, zřejmě stále nucena mu odpovědět, "je, že mě odmítneš, ponížíš, zničíš mě a budeš se u toho smát."

To vyhlášení bylo tak absurdní, že Draco úplně zapomněl na prsa a jen jí zíral do očí.

"Já vím…" řekla a její líčka znovu polila červeň. "Vím, že to neuděláš. Vážně to vím. Svým způsobem. Teda, vážně na to teď moc nevypadáš, že? Ale stejně se toho bojím. Stále si pamatuju, jak ses smál a ušklíbal, ponižoval mě při každé příležitosti jen tak pro zábavu. Vím, že jsi velmi schopný herec… a bojím se, že jenom předstíráš, že ses změnil, a těšíš se na možnost zasadit mi poslední úder. A to nemůžu dopustit."

Co na to říct? 'Neublížím ti, pokud tomu budu moct zabránit'? Sama to řekla… věděla, že to tak není, ale přesto se bála, že se mýlila. Byla příliš chytrá, než aby nebyla podezíravá.

Napadlo ho, jaký by mezi nimi asi mohl být vztah, kdyby předtím nebyl tak posedlý její zkázou. Mohli být opravdoví milenci? Možná víc než to?

Ještě nikdy nelitoval věcí, které provedl, tak jako teď.

Hermiona se zavrtěla. Aneb jak pohřbít náladu! Dokázala vyčíst z jeho pohledu, že sex byla teď ta poslední věc, na kterou myslel. Uvědomoval si vůbec, že jí přikázal odpovědět? To bylo jedno; začínala jí být zima a ona by jeho ruce uvítala radši na sobě než se ponoří do jejích nejhorších obav. Pokud to tak mělo být, tak ať, ale ona si u toho nejdřív zatraceně užije.

"Odhodlání," zamumlal, stále vyhlížel roztržitě. "Pro co ses rozhodla?"

"Mít sex," odpověděla na rovinu, tentokrát ani trošku rozpačitě. Jenom v posledních pár minutách řekla mnohem potupnější věci. "S tebou. Teda, pokud už jsme s tím lelkováním hotovi?"

Zamrkal a pak zhltl její tělo pohledem. "Nemyslím si, že bych tě dokázal odmítnout, i kdybych chtěl. I kdybych měl pocit, že bych měl."

"Beru to tak, že máš pocit, že bys měl?" zeptala se Hermiona, ohnula se, aby si sundala boty a ponožky, a plně si uvědomovala, jak to pro něj muselo vypadat, když byla nahoře bez a ohnutá.

"Ne." Jeho hlas byl mírně přiškrcený. "Tvé důvody jsou podle mě praštěné, ale jsou to tvoje důvody, ne moje. Nemám právo ti říkat, jak by ses měla rozhodnout. A, upřímně, prostě tě chci znovu dostat do postele."

"To je příhodné," řekla a znovu se vyrovnala. "Neneseš zodpovědnost za cizí rozhodnutí a není nemorální vzít si od někoho, co chceš, i když jsi si vědom, že k tomu nemá správné důvody."

"Nesouhlasíš?"

"V tomto případě? Ne."

"Dobře…" zamumlal jakoby s úlevou.

Od pasu dolů měl na sobě stále všechno své oblečení, kdežto Hermiona měla už jen svou přeměněnou sukni a kalhotky.

No, zregulujme to jen na přeměněnou sukni. Učinila odvážný pohyb vpřed a pomalu a opatrně si sesunula kalhotky dolů na stehna a pak je setřásla.

To, jak se jeho oči rozšířily a jak zíral na tu sukni, ji velmi povzbudilo, ale on zaváhal. "Ještě jedna věc…" požádal ochraptěle. "Kdo byl tvůj první?"

Hermionino srdce vynechalo tempo. "C-co?"

"Vím, že byl někdo přede mnou. Kdo? Znám ho? Byl to nějaký mudla? Byl to někdo z tvých přátel? Kdo? Jen… Nebudu tě nutit k odpovědi. Není to příkaz. Jen mi to řekni, pokud ti to nevadí."

"Bylo to před lety, Draco," řekla jemně.

"Já vím. Netrápí mě to. Jsem jenom zvědavý." To, jak si strčil ruce do kapes a nervózně se na ni podíval, jaksi odporovalo jeho tvrzení. Žárlil?

Hermiona zamyšleně zúžila oči. "Blaise Zabini," pronesla potom zřetelně.

Draco vytřeštil oči a pusa se mu otevřela dokořán. Bylo to téměř komické. Hermiona čekala na jeho odpověď na její urážlivé tvrzení, ale tohle očividně už měla být jeho odpověď, protože na ni akorát dál civěl.

Nakonec zakoulela očima. "Ne, ty pako! Jako bych někdy pustila toho… děvkaře… poblíž mých intimních partií!"

Draco zamrkal. "Šmarjá, Hermiono, tvůj slovník mě někdy udivuje."

Hermiona si odfrkla nad Dracovým nevinným jednáním, ale pak se nad ním slitovala, jelikož očividně stále trpěl následky toho šoku. "Nechápu, jak jsi mi na to mohl naletět! Byl to Viktor Krum. Ve čtvrťáku!"

Dracovi se očividně vracel rozum. "Ty - á! Tak to ale fakt nebylo vtipný!" zamračil se.

Prostě se nemohla nezasmát nad jeho rozladěností, ale než se mohla vytasit s přiměřenou odpovědí, pomstil se jí tím, že ji přitiskl ke zdi a nadzdvihl ji, takže bylo přirozené omotat kolem jeho pasu nohy. Jeho prsty se zaryly do jejích stehen a její prsa se tiskla oproti jeho hrudi, když ji konečně opět políbil. Brzy si uvědomila, že nemít na sobě v této pozici žádné kalhotky bylo... nemravné.

Nejistá si, co jiného dělat se svýma rukama, propletla Hermiona své prsty Dracovými vlasy a přitáhla si jeho hlavu blíž, čímž se ten polibek stal dravější, hlubší, intenzivnější. Zlehka zanaříkal a jeden z jeho prstů mimovolně sklouzl z jejího stehna a -

Hermionou projel záchvěv čistého požitku a ona zasténala a prohnula svá záda, zavrtěla se, pátrala po zdroji toho pocitu, cítila frustraci, když zjistila, že svůj dotek stáhl. Trvalo jí další vteřinu, než si uvědomila, že ztuhl a třásl se.

Znovu se trochu zavrtěla, otřela se o něj, a on zanaříkal a úplně ze sebe odmotal její nohy, odstoupil od ní tak akorát, aby se navzájem nedotýkali.

Nezamlouvalo se jí to a na sekundu na něj našpulila ústa, než si vzpomněla, jak mocný mohl být ten prsten. "Jsi v pořádku?" zeptala se potom tiše.

"Je mi… je mi dobře. Vlastně skvěle," zaskřehotal.

Prohlédla si ho, všimla si, že se svaly na jeho břiše každých pár sekund stáhly a napadlo ji...

Zřejmě zpozoroval pohled na její tváři, protože se krátce štěkavě zasmál. "Ne," odpověděl na nevyřčenou otázku. "Ale jenom o chlup. Potřebuji, aby… ses ovládla… pokud můžeš, jinak máme po srandě. Nemůžu… jestli se uděláš… nezabráním…" zavřel oči a zhluboka se nadechl, jako by chtěl zklidnit svoje tělo.

"Ok, " souhlasila Hermiona, i když věděla, že to bude těžké. Byl to silný pocit vědět, že kdyby připustila, aby se udělala, udělal by se zároveň s ní.

Znovu otevřel oči a prohlédl si ji odshora dolů. "Mohl bych to na minutu sundat," nabídl s menšími obtížemi. "Myslím, že bych se potom dokázal ovládnout a mohli bychom zmírnit tu frustraci..."

Hermiona si pohrávala s lemem své sukně, opět se cítila na rozpacích. Snažila se nedat najevo svou frustraci - zapomněla, že to bylo stejně jedno - ale on ji samozřejmě i tak vycítil. "Ne, to je v pohodě," zamumlala.

Ale on už si ten prsten sundal. Na chvíli byl zticha, vypadal zmateně a ztraceně, ale potom řekl, "chci, aby to trvalo déle. Už skoro jsi. Opravdu skoro. Nechci se tentokrát udělat dokonce ještě dříve než jak tomu bylo poprvé."

To dokázala pochopit, ačkoliv nemohla opomenout lákavost toho, kdyby úplně ztratil kontrolu. Nakonec, nebylo to přece tak, že by zůstala neukojená. Kdo říkal, že to muselo trvat dlouho, aby to bylo dobré?

"Dej na mě," zamumlal, zdvihl ji zpět do pozice, kde byla předtím, a zakousl se jí do krku. "Bude to dobré."

"Já vím," vydechla.

Jeho ruce opět uchopily spodní stranu jejích stehen a pokud by se jeden z nich pohnul, pár jeho prstů by lehounce zavadily o její velmi citlivou pokožku. Pevně uchopila jeho ramena, a když ji škádlil tím, že umisťoval letmé polibky všude jen ne na její ústa, zavrčela a kousla ho do krku.

Splnilo to svůj účel. Znovu ji políbil. Byl to hladový a zoufalý polibek a ona se do něj zavěsila, třela se proti těm jeho nepolapitelným rukám, chtěla prostě víc.

"Prosím," zakňučela. "Prosím, Draco…"

"Bože," zamumlal. "Máš ty vůbec ponětí..." Nikdy tu větu nedokončil, akorát jí poskytl, co chtěla, jeho prsty už se nevyhýbaly jejím pohybujícím se bokům a neškádlily ji, ale vyhledávaly ji, hladily, laskaly, vnikaly do ní... Vykřikla, ale on pohotově zadusil její zvuky svými polibky. "Pšt, Hermiono," zašeptal. "Někdo by tě mohl slyšet."

Bylo jí jedno, kdo ji slyšel. Byl to tak dobrý pocit. Zavrtěla se. "Více …"

Vyhověl jí, dotýkal se jí rychleji a pevněji, až konečně ten tlak uvnitř ní musel ustoupit a ona se proti němu propnula, zakňourala do jeho úst, které surově drtily její.

Na tohle by si mohla zvyknout.

Ano, ano, Kitty je zlá. V příští kapitole...

"Hermiono," řekl náhle tak nějak… divným hlasem. "Řekni, že mě miluješ."

90. kapitola

Draco se modlil ke všem svatým, aby mu dodali trochu síly. Ta nejpřitažlivější čarodějka na světě se svíjela vzrušením v jeho náruči a jeho ruka... mohl cítit to teplo a vlhkost a to, jak se stáhly její svaly.

Jistě, trochu pomohlo, že si sundal prsten, ale i přesto byl tak moc na pokraji sil jen z pohledu na ni, že ji mohl slyšet, cítit, dotýkat se jí....Bylo by tak snadné vzít si ji hned teď, proti zdi. Neprotestovala by, tím si byl jistý. Dokonce ani kdyby vydržel jen pár sekund, což bylo velmi pravděpodobné, pokud se mu nepodaří zklidnit své hormony.

Hermiona se proti němu uvolňovala. Její tváře byly zardělé, oči skleněné a do čela jí spadlo pár pramenů vlasů. Vypadala nádherně. Nemohl si pomoct, aby ji pevně nesevřel, neomotal kolem ní majetnicky ruce. Jak si mohla nevšimnout, co k ní cítil?

"Potřebuji tě, Hermiono," zašeptal jí do vlasů a myslel to v mnohem více smyslech, než mohla pochopit.

Trochu malátně přikývla. "Proč si nelehneme? Nemůže být snadné mě takto dlouho držet a já momentálně nejsem schopná udržet se sama..."

Nechal ji vymotat se z jeho sevření a se zadostiučiněním zpozoroval, že sotva dokázala dojít těch pár kroků k posteli rovně.

Stále měla na sobě tu sukni.

Byl nadšený, že měla stále na sobě tu sukni.

Byl ještě nadšenější, že se neměla k tomu ji sundat.

"Proč máš na sobě ještě kalhoty?" zamumlala, když se posadila.

Protože kdyby je neměl, už dávno by to nevydržel. Nejspíš si toho byla dobře vědoma, takže namísto odpovědi vklouznul rukou do své kapsy pro prsten, který ho zde čekal. Projely jím její emoce.

Uspokojení. Rozkoš. Očekávání.

Chtíč.

Chtěl ji tolik potěšit, až ho to děsilo. Tolik, až ho to donutilo zaváhat.

"Co je?" zeptala se.

"Nic," odpověděl. Nemohl se přece podělit o své nevysvětlitelné pocity. Kdyby ji zatěžoval tím, co k ní cítí, akorát by to vyvolalo zbytečné napětí a kdo by se chtěl vyznat z takových pocitů někomu, kdo mu je stejně neuvěří a ani ho to nepotěší? Neunikly jí jeho pocity. Bála se, že by jí ublížil, kdyby si ho připustila blíže; teď to viděl.

Neměl v plánu jí ublížit, ale byl si zcela jistý, že tato zkušenost ublíží jemu. Ona klidně odejde a znovu ho zanechá samotě a jemu to zlomí srdce.

"Lehni si," řekl něžně a prohlédl si její tělo, když poslechla. Opravdu by měl mít na paměti, že jde pouze o spojení jejich těl.

"Budeš tam jen tak stát?" pobídla ho.

Křivě se na ni usmál a odepnul si kalhoty. Její oči se rozšířily a posadila se, aby hltala jeho pohyby. Uvědomil si, že ho posledně vlastně neviděla, ale i tak pro něj byla její zvědavost trochu ponižující.

To ponížení opadlo, když svou zvědavost trochu nasytila a on pocítil bodnutí její touhy. Pohled na to, jak se mírně zavrtěla na posteli a stiskla nohy k sobě, z něj vypudil jakékoliv zbylé rozpaky, když si sundal poslední kousek oděvu.

Pohled na něj měl zjevně na ni stejný účinek.

Jako by měla být kvůli čemu rozpačitá.

Předpokládal, že z části proto byl tak vyděšený a váhavý. Když věděl, že ji miloval a zbožňoval - o touze ani nemluvě - víc než cokoliv nebo kohokoliv jiného a ona… si myslela, že mu ani nemůže věřit, že ji nezesměšní. Myslela si, že to bylo jen fyzické. Myslela, že to byl jen neškodný způsob, jak se zbavit svrbění. Myslela, že bude snadné potom odejít.

Pro ni nejspíš ano.

Nyní nahý se pomalu posadil vedle ní a sehnul se, aby ji políbil. Přijala ten polibek a dokonce ho opětovala, pevně se k němu přitiskla.

Byl bezradný. Musel se aspoň pokusit ukázat jí to.

Hermiona vycítila Dracovo zaváhání a lekla se, že si to rozmyslel, dokud ji nepolíbil s vášní, kterou z řeči jeho těla předtím nevyčetla.

No, až na některé části. Jedna jeho konkrétní část si to rozhodně nikdy nerozmyslela.

Ale ten polibek byl tak divoký a tak intenzivní, že nemohla dělat nic jiného než vytrvat ze všech sil, zatímco jeho rty a jazyk se ujali velení. Jedna jeho ruka sklouzla dolů, aby pohladila její prso a pak ji náhle zcela bez varování štípl a ona nad tou neočekávanou bolestí zalapala po dechu.

Temně se usmál. "Myslela‘s, že to neudělám?" zeptal se potom hlasem hebkým jako hedvábí. Jeho ruka právě hladila její jemnou, napadenou pokožku.

Hermiona byla trochu zmatená. "Já… o tom vlastně nepřemýšlela," zamumlala.

"Chtěl jsem to udělat," řekl, jako by tak trochu překvapil sám sebe. "A chci udělat i tohle…" Sklonil se, aby pevně skousl její ret.

Vydala překvapený zvuk.

"Já vím," zamumlal, přičemž laskal skousnutý ret svým jazykem. "Myslím, že jsem na tebe trošku naštvaný."

"Proč?" zeptala se, ačkoliv ji už docela rozptýlil jeho jazyk.

Zaváhal. "Za to, žes řekla, že mi nevěříš," rozhodl nakonec. "Nežádám tě, abys svěřila do mých rukou svůj život, ale…" Pokrčil rameny.

"Přežiju, když mě budeš kousat do rtu nebo si mě vezmeš tvrdě, hlavně když to uděláš, víš, když si mě vezmeš…" řekla. Nejspíš by se měla ohledně svého prohlášení cítit více nesvá, ale, vážně, momentálně dokázala myslet jenom na něj, jak je uvnitř ní a pohybuje se... Koho zajímalo, jak to udělá? Hlavně když to udělá.

Hluboko z jeho hrdla se vydral podivný zvuk. "Nebudu k tobě hrubý," zachrčel. "Mrzí tě to?"

Uvážila to. "Ani ne… co takhle mi říct, jaký teda budeš?"

"A co ti to tak ukázat?"

Jen tak dál! Avšak nebyla schopná zformovat to do slov. Místo toho jenom zasténala.

Na sekundu zavřel oči a potom si lehnul a stáhl ji na sebe. "Chci to takhle," zašeptal. "Tak můžeš rozhodnout o tempu."

Měla být nahoře? Dokázala pochopit, proč ho to lákalo. Mohl ležet na zádech a sledovat její tělo a to, jak její malá hloupá sukně, kterou chtěl, aby ji měla na sobě, spočívala na jeho břiše a jejích stehnech, takže skrývala jejich spojení a tím tomu jaksi ještě přidávala na přitažlivosti. Ovšem neměla moc času o tom přemýšlet, než ji umístil přesně, jak ji chtěl a pak se pohnul a... milostivý Bože!!

Jeho prsty se bolestivě zabořily do jejích stehen. "Prosím… Hermiono…" zavzdychal. "T-tvoje reakce…"

Nikdy by ji nenapadlo, že bude škemrat, aby si to méně užívala, ale snažila se své pocity trochu zkrotit. Avšak nebylo to jednoduché, jelikož každým pohybem narazil přímo tam, kde byla stále citlivá z toho předchozího.

"Ty mě zabiješ," zamumlal. "Správně, zabiješ mě a naleznou mou vyschlou mrtvolu…"

Usmála se nad jeho pošetilostí a pohybovala se rychleji v nadšení z toho, jak dokonale do sebe zapadali. Věděla, že už sama dlouho nevydrží, že už to nepotrvá dlouho a že on tomu svým úpěnlivým žebráním nezabrání.

Natáhl se nahoru a surově si přitáhl její hlavu k polibku. Nevadilo jí to. Sama začínala být trochu zběsilá. Horečnatá. Touha po uvolnění byla všudypřítomná.

"Hermiono," řekl náhle tak nějak… divným hlasem. "Řekni, že mě miluješ."

Hermiona rozšířila oči a ztratila svůj rytmus. Byl to rozkaz. Mohla cítit, jak ji to tlačí k poslechnutí. Pohlédla na něj, ale jeho oči byly pevně sevřené, jako by věděl, že se jí ten příkaz nebude líbit, ale chtěl to ignorovat.

"Mi… miluju tě…" řekla potichu a váhavě. Po tom prohlášení na její hlavu nezačaly pršet meteory, což ji tak trochu hloupě překvapilo. Ve skutečnosti to nebylo tak divné, jak by nejspíš mělo.

Zasténal jako by trpěl, pohnul se pod ní, aby jí připomněl, aby znovu naprala své tempo. Vyhověla mu a on zašeptal, "znovu."

Tak mu to řekla znovu.

Věděla, že on už to dlouho nevydrží, protože ona taky ne, a ta slova mu očividně poskytovala potěšení, takže těsně předtím, než vyvrcholila, je zašeptala naposledy, než se roztopila.

Ztuhl pod ní, vypjal se a ona věděla, že její orgasmus přivolal ten jeho. Sklonila se, aby ho políbila v po-orgasmickém opojení něžnosti, ale on k jejímu překvapení odvrátil hlavu.

Řekla si, že to nic neznamenalo. Nejspíš měl jenom problém s okysličením mozku.

Doufala, že si nevšiml, jak ji to ranilo.

Draco ucítil krev a polknul. Aby jí neřekl, že ji taky miluje, aby nežadonil, aby mu dala šanci, aby jí neukázal, jak směšně poblouzněný láskou byl, to ho stálo veškeré jeho úsilí a mnohem víc.

Nejvíc to odnesl jeho jazyk, když si ho skousl, aby mu ta slova neunikla. Jelikož nechtěl, aby ucítila tu krev, dokonce si odepřel polibek, po kterém toužil víc než po čemkoliv jiném.

Ta slova pro ni nic neznamenala. Dokonce ani tehdy, kdy jí nenařídil je vyřknout. Jenom věděla, že je chtěl slyšet. Nepotřeboval prsten, aby to uhádl. Zoufale si ji k sobě chtěl přitáhnout a políbit ji a poděkovat jí, že mu toho tolik dala. Ale nemohl. Dala mu, co potřeboval, teď byla řada na něm, aby to dal jí. Fyzický akt bez závazku. Jenom potřeboval minutku, aby potlačil své emoce a neprozradil se.

Bylo to mnohem víc, než by si kdy dokázal představit.

Odtáhla se od něj, jakmile nabrali zpět svůj dech, a on věděl, že jednou bude muset otevřít oči a vzít ji na vědomí a učinit tak, aniž by dal cokoliv najevo. Aniž by jí ukázal, jak moc to bolelo nechat ji znovu odejít.

Pomalu otevřel oči a podíval se na ni. Kousala se do rtu a pohrávala si s jeho peřinou. Posledních pár minut jí vážně nevěnoval pozornost, ale brodila se zmatením a nejistotou.

"No, tak a je to," řekl, jak nejlhostejněji dokázal.

Málem nadskočila. "Co je?"

"Tvůj test?"

"Ach. Jasně. Jo. Asi jo." Znovu si pohrávala s peřinou, ale pak se zřejmě rozhodla, že se cítila obnažená, protože vyskočila a začala sbírat své oblečení.

Chtěl jí říct, aby se netrápila, ale jak by mohl, aniž by jí znovu dal najevo své pocity? Povzdechl si a rozhodl se, že by se mohl taky obléct. Dnešní noc nebude schopen zamhouřit oka.

"Takže, hm, když jsi mě donutil říct..." začala, když měla pocit, že byla patřičně zahalená. Zamrzelo ho, když si všiml, že její sukně z fantazie se proměnila zpět v kalhoty ze skutečného světa. "Myslím, když jsi mi řekl, abych-"

"Byla to jen fantazie," řekl a nehleděl na bodnutí v jeho hrudi a snažil se ze všech sil vypadat lhostejně. "Jenom mě zajímalo, jaké by to bylo..."

"Ach." Začervenala se a byly v ní výrazné rozpaky. K tomu vážně nepotřeboval prsten. Natáhl se a odepnul její náramek, zhluboka se nadechl, když ho zasáhla nicota, a snažil se nedat na sobě znát, jak moc ho deprimovalo, že přišel o její blízkost, a posléze serval prsten ze svého prstu.

"Neboj se," řekl, jakmile pohodil ty šperky ledabyle na noční stolek. "S tebou to nemělo co dělat. Jenom jsem chtěl vědět, jaké by to bylo, kdyby mě někdo..." Nedokázal tu větu dokončit. Byla to tak hloupá lež. Nenáviděl ten nekonečný řetězec lží. Proč se nemohla smířit s jeho skutečnými pocity?

"Takže to mohl být kdokoliv?" zeptala se potichu.

"Nejspíš," zamumlal, neschopný se na ni podívat. "Řekl jsem si, že se tím nic nezkazí. Omlouvám se, že jsem tě přinutil, místo abych tě požádal, ale řekl bych, že jsem byl příliš mimo, abych tě zdvořile požádal."

Dračí lejno. Nepožádal ji, protože by odmítla a on chtěl slyšet ta slova splynout z jejích rtů, i kdyby byla vynucená. Vlastně jenom toužil vědět, jaké by to bylo milovat se s ní, kdyby opětovala jeho city. Chtěl si představit, že byla jeho.

Ta představa byla nejlepší a zároveň nejhorší zážitek jeho života. Teď bude muset žít s vědomím, o co všechno přichází.

"To je… to je v pořádku…" Její hlas byl velmi tichý, téměř neslyšitelný.

Nebylo to v pořádku. Neměl ji k tomu nutit. Ale ať se do země propadne, jestli ohledně toho v sobě najde aspoň špetku lítosti. Bude celé následující měsíce snít o jejích něžně šeptaných miluji tě.

A, upřímně, co ona mohla ztratit?

Hermiona se pokoušela strávit Dracova slova. Chtěl jenom, aby mu někdo v posteli řekl, že ho miluje. Tak to bylo dobře, že ano? Bylo to jen její poraněné ego. Nikdy nebylo příjemné slyšet, že jste se mohli přetrhnout, abyste udělali něco, co mohl za vás udělat kdokoliv jiný.

Nejspíš by snadno našel jinou čarodějku, pro kterou by bylo o dost snazší říct mu ta slova, ať už pravdivá či ne, ale ne. Musel ji potrápit a přimět ji… přimět ji říct mu slova, která nikomu ještě neřekla.

A co hůř, potom jednal, jako by to nic neznamenalo. Jako by mu to bylo úplně jedno, zatímco ona si na krátký moment myslela...

Donutila se přestat vyšilovat. Byla to jen slova. Bezvýznamná slova, dokonce. Očividně. Nestály ani za zamyšlení - právě to přece řekl! Byla hloupá, když si myslela, že možná... možná chtěl její lásku, třebas pouze ve fantazii. Dostal se přes ni. Jakmile byli hotovi, dokonce se ani nepokusil dotknout se jí a odmítl její polibek, účinně zhatil jakýkoliv pokus o objetí nebo jakékoliv chování, které by mohlo naznačovat náklonnost.

Ve skutečnosti ji napadlo, že zde zůstane znovu přes noc, ale... vypadalo to, že ji chce vyhnat ze své postele a ona nehodlala vytrvat tam, kde nebyla vítaná.

"Takže… hm…" řekla a snažila se svou mysl odpoutat od tohoto velmi bolavého místa. "Zopakovat to by asi nebyl dobrý nápad?"

Okamžitě vehementně zavrtěl hlavou. "Ne," souhlasil s konečnou platností, kvůli které si její srdce udělalo nový pelíšek v jejím břiše. "taky si nemyslím. Docela se mi ulevilo, žes to řekla."

Fajn, teď se jí chtělo plakat. Mohla být kdokoliv, když mu říkala nanejvýš osobní a důvěrné věci, a teď už ji nechtěl dokonce ani fyzicky? Ale… nebylo to dobré? Zuřivě zamrkala a odvrátila se pod záminkou, že hledá svou druhou botu. Legrační na tom bylo, že se choval příliš nevědomě, aby to mohl dělat záměrně, ale rozhodně našel způsob, jak jí ublížit. Předpokládala, že to mohla čekat. Chtěl se jen dostat dovnitř, chvilku pobýt a pak honem ven.*

Až na to, že to ona se musela dostat ven.

"Je něco špatně?" zeptal se jejích zad po tom, co se po malé věčnosti vypořádala s tou pitomou botou.

Pročistila si hrdlo. "Ne. Jen jsem si tak říkala, že už bych radši měla jít."

"Odprovodím tě."

"Ne!" Nesnesla pomyšlení, že by ji neohrabaně a zdvořile odprovodil ze sklepení a poděkoval jí za příjemně strávené chvíle. Obzvlášť když se necítila na to předstírat, že je v pořádku a přitom mu hledět do očí. "Teda… ne, když mě chytnou samotnou, můžu tvrdit, že jsem tady plnila povinnosti primusky. Prostě… tu zůstaň."

Rychle vyklouzla, než mohl ještě něco udělat nebo říct. Rozhodla se pospíšit si, když se draly na povrch její slzy. Bylo ovšem pozdě a ona vážně nečekala, že na někoho narazí, takže než dorazila do zmijozelské společenské místnosti, slzy už jí stékaly po tvářích. Sklonila hlavu a spěchala pryč.

"Ou, kruci!" řekl mrzutý hlas. "Co to-?"

Překvapeně vzhlédla za tím hlasem, aby tam spatřila stát Blaise Zabiniho. Bezva. Měla zmuchlané šaty a rozcuchané vlasy, protože ji vážně ani nenapadlo ani jedno z toho pořádně upravit. Věděla, že nemohlo být žádných pochyb, co se stalo.

Jeho mrzutost se zjevně rozpustila v šoku při pohledu na její tvář. "Ou, kruci…"

V tu ránu si uvědomila, že ji viděl plakat. Chvatně si setřela slzy z tváří. "Ani slovo," zasyčela. "A neřekneš to ani jemu!"

"Tuším, že máš na mysli Draca, a proč ne? Byla by to znamenitá příležitost přimět ho trpět, dát mu vědět, že tě přiměl k pláči po..." Gestem naznačil její stav. "Přesně o to ti jde... ne?" Pro jednou to znělo jako opravdová otázka a ne jako obžaloba, jenže Hermiona byla příliš ponížená a odhodlaná zavřít mu hubu, aby se nad tím zamyslela.

"Nepleť se do toho," varovala jej. "On ví, co se stalo. Není takový blbec, aby si to neuvědomil." Jenže možná, jen možná, to skryla dost dobře, aby oba mohli předstírat, že si to neuvědomil. V to alespoň doufala.

"Myslím, že nemáš ani tušení, jak velký je Draco blbec."

"Myslím to vážně, Zabini! Neříkej mu to! Jestli to řekneš, tak... tak…" Pátrala po jakékoliv hrozbě, díky který by ji mohl poslechnout. "Tak… tak mu řeknu, že jsem plakala, protože lituji, co se stalo. To se mu nebude líbit, že ne?" Přinejmenším jeho egu ne. Jenže jeho ego bylo to jediné, co zbývalo.

Zabini se na ni nesouhlasně zamračil. "Stejně zlomyslná jako vždy, jak vidím. Fajn. Nechej si to pro sebe. Ale… víš, jak Draco napřed mluví a pak až myslí. Asi by bylo nejlepší, kdybyste to nedorozumění uvedli na pravou míru rovnou."

"Nedošlo k nedorozumění," zamumlala. Ne, bylo docela jasné, jak se cítil. A jak se necítil. "Jestli dovolíš, hrozně by mi bodla koupel." Spěchala z místnosti a pryč z chodeb.

Musela se dostat do svého pokoje, než se znovu rozbrečí, jen pro jistotu, kdyby byl někdo pozdě vzhůru. Nesměli to vědět. Nikdo to nesměl vědět. Bylo to příliš ponižující.

Ukázku k minulé kapitole se mi nikdy nepodaří trumfnout...

Pansy vycenila zuby v nepříjemném úsměvu. "Já mám aspoň něco, co by mě doporučilo. Nikdy jsem nedokázala pochopit, proč by někdo jako Draco šel po někom jako ty. Nejen, že jsi ošklivá, navíc nejsi ani z poloviny tak chytrá, jak myslíš. Skočit na Dracovy lži? Prosím tě. Měla sis uvědomit, že by mu nikdy doopravdy nezáleželo na někom s tvým nízkým původem, ubohým vzhledem a otravnými zvyky. Nebyla‘s nic víc než nějaká malá hračička. Jak náramně se musí bavit, že se mu nakonec podařilo zlomit ti srdce."

Hermiona otevřela ústa dokořán. Ze všech směšných věcí, co mohla Pansy říct, ta poslední poznámka byla třešničkou na dortu. Naprosto nic na Hermioně nebylo rozbitého. Možná bylo trochu pošramocené její sebevědomí a sem tam mělo prasklinku, ale to bylo všechno!

* Pozn. překl.:

V AJ originále: „He'd just wanted to get in, get off and get out.”

Neboli přímočaře řečeno: „Chtěl jen vlézt, vystříknout a vylézt.“

Tato tři V podle mě mají něco do sebe a nemohla jsem vás o ně ochudit, i když nepocházejí z mé hlavy… :-D